Každý je povinen ctít svobodné rozhodnutí ...
Ono tato krátká věta z občanského zákoníku znamená mnohé. Kdo z vás se cítí, že je nucen dělat rozhodnutí pod nátlakem či nežije podle svého?
Pokud se zamýšlíte nad tím, zda je to opravdu věta v občanském zákoníku, tak ano je a najdete ji v části osobnost člověka. Co to znamená, že i podle zákona máte právo na to, když dovršíte plnoletosti chovat a žít podle své svobodné vůle a všichni okolo by to měli respektovat.
Otázkou je, když se tak necítíte. A největší tlak cítíte ze strany třeba úplně té nejbližší rodiny. Čím se to může projevovat, závislostí, manipulací, nátlakem na to, jak se máte chovat.
Dlouho jsem si myslela, že přikázání: „Cti otce svého a matku svou.“ je o tom, že se musím chovat jako poslušná holka. Ale úplně jsem zazdila sebe a to, co jsem cítila já. Došlo to do obřích rozměrů, které teď musím řešit a kterým se musím postavit. Zda mám strach ano a snažím se s ním pracovat dnes a denně.
To abych si uchovala nějakou svobodu neslo to, že jsem si nechávala věci ze svého soukromí pro sebe, nedokázala jsem se doma otevřít, protože bych slyšela, jak by to mělo být a jak bych měla žít. Bylo to tak už od mala. Bohužel si myslím, že rodiče vůbec neví, kdo jsem a co mám ráda. Znají určité rysy, ale kdybych se zeptala, tak by nevěděli.
Za hodně věcí si ale zodpovídám sama, přistoupila jsem na tu hru a na to, jak by asi měla vypadat. Zazdila sebe. Proto to narostlo do tak velkých rozměrů. Můžeme tomu říkat nízké sebevědomí nebo jakkoliv jinak. Já si myslela, že je to tak správně a že to tak má být.
Až nyní cítím, jak se ta malá rebelka uvnitř dere ven a říká a já už chci poslouchat sebe a žít podle sebe. Těžko se to popisuje ten boj s tou poslušnou holkou a tou rebelkou, ta rebelka vysvětluje té poslušné holce, proč a ona se ji snaží přesvědčit o opaku. A to tělo vám vnitřně dává najevo, že je v souladu s tou rebelkou a chce, abych konečně žila svůj život.
Při každém zazvonění telefonu se musím trochu hodit do klidu předtím, co zase přijde. Někdy mě svírá strach uvnitř, že ho doopravdy dost cítím. A bojím se co, přijde. Ale tady je třeba si začít uvědomovat tu svobodnou vůli. Nejsem jejich otrok nebo poskok, který má udělat, co se mu nakazuje, ale oni jedou také podle svých zajetých vzorců, tak to velmi dře a naráží to na odpor z obou stran.
Ale jen já, která si to uvědomuji, tu cestu mohu změnit a jak těžké to bude nejsem schopna posoudit, každopádně vám o tom určitě napíšu v některém z dalších článků. Je to o tom, říkat si, že mám právo na život, na svobodné rozhodnutí, na to žít v souladu s tou cestou, kterou cítím uvnitř.
Budu muset bojovat se všemi svými strachy, přijímat je a postupně je oslabovat a dojít tak na té cestě k tomu, že opravdu budu žít svůj svobodný život. Není to o tom, že někoho zavrhnu nebo se k němu otočím zády. Každý má právo vyjádřit svobodně svůj názor, říci, co si o tom myslí. Nemusí s vámi souhlasit a ani se mu to vaše rozhodnutí nemusí líbit. Může kvůli tomu křičet, volat vám několikrát za sebou, když mu neberete telefon atd.
Ale ten výsledek, co si o tom budu myslet, je jen na mě. Ten názor si mohu vyslechnout, ale nemusím se podle něj řídit. Můžete mi položit otázku a co pomoc? Ano můžete pomoc, ale ne z povinnosti, ale protože chcete. Když to bude z povinnosti, začne vás to užírat nebo si to právě vybijete na té druhé straně tím, že jim to vyčtete. A navíc, jak můžete někomu pomoci, když se vy necítíte v pohodě? Jak vám pak bude, ještě hůř.
Pokud máte stejné pocit a cítíte, že na vás rodiče či někdo blízký příliš lpí, je na vás závislý nebo se přes své názory snaží s vámi manipulovat a vést vás podle svých představ.
Zastavte se a řekněte si, jestli je to to, co chcete žít? Můžete si vyslechnout milión názorů, ale Váš život za Vás nikdo žít nebude a co když ten na druhé straně nemá správný názor a vy ho vezmete za svůj? Každý máme určitou kapacitu a nemůžeme se na ty druhé za to zlobit, i když máme pořád v hlavně domněnky typu, že to přece musí být jasné, že musí vidět, jak se cítí. Nevidí, vidí to jen z úhlu svého pohledu, který je omezený, tak jako je ten náš.
Jen je dobré si uvědomovat, že máte svou svobodu a že je dobré ucítit, když ten druhý s vámi manipuluje nebo se snaží tlačit někam, kam vy nechcete. A jen vy se můžete svobodně rozhodnout a naučit se nenechat tím ovládat a přijmout, že ta druhá strana může mít svůj vlastní názor.
S láskou Veru
Article is part of a serial Beruška a její příběhy
Related Articles:
Po 4 měsících temna cítím, že jsem zpět
Bráníme si jako lidé více soukromí?
Je risk zisk nebo prohra?
Ze dne na den
Dobré a špatné rady
... other articles in the series
