Jeden z mých koučovacích případů
Proč chci sdílet tento článek je, že někdo si nedokáže představit, jak koučování vypadá a v čem může pomoci.
Tento koučovací rozhovor vyplynul ze společného večeru u kávy. Klientka chtěla rozběhnout své podnikání, ale potřebovala k tomu pracovat, aby utáhla i školu. V průběhu rozhovoru vzniklo hned několik cílů, na kterých jsme mohly pracovat.
Klientka, byla 35 letá slečna a bohužel nesplnila kredity na jedné vysoké škole a musela odejít. A tak dělá druhou, kterou si musí platit sama. Velmi ji to zatěžuje, protože potřebuje peníze na školu, ale jejím snem je mít fotografický ateliér, kde bude moci dělat své umělecké fotografie. Každý její pracovní pohovor nyní končí neúspěch buď z důvodu malé kvalifikaci či z druhé strany příliš velké kvalifikace na danou pozici. Klientka přiznala, že už je unavená a že už před každým pohovorem má strach, co zase bude špatně nebo v čem nebude vyhovovat.
Chtěla jsem pomoct, tak jsem klientku oslovila s tím, že bychom mohli na tomto pracovat, jednak z toho důvodu, že je to oblast, které bych se v koučování věnuju, a to rozvíjení lidského potenciálu a dále pomoci s hledáním té pracovní oblasti, kde se člověk dokáže najít a realizovat. Byla jsem nadšená, když klientka souhlasila a domluvily jsme si první schůzku u mě doma. Klientka mi tehdy napsala: „Veru budu ráda, jen jsem velmi zapeklitý případ k řešení“.
Naše návštěva zprvu byla přátelská a povídali jsme si, pak jsem klientku poprosila, zda bychom mohli přejít ke koučovacímu rozhovoru. V rámci rozhovoru jsem se snažila získat opět vhled do budoucnosti a co je pro klientku ta vhodná varianta. Byly tam 3 věci: klientka a umělecké focení a mít svůj vlastní ateliér, klientka a vhodné zaměstnání kvůli penězům a klientka a její sebevědomí. V průběhu rozhovoru se mi stávalo to, že jsem měla myšlenkové vnuknutí, jak by se situace dala vyřešit a myslím, že jsem v některých místech jsem klientce i nabízela řešení, jelikož je klientka chtěla slyšet jako inspiraci. Určily jsme si cíl v tom našem rozhovoru, i když v této situaci nebylo úplně jednoduché jej najít a několikrát jsme se k tomu vrátily, protože klientka stále utíkala do focení.
Byla to pro mě velká zodpovědnost, která mi říkala, ta slečna opravdu potřebuje pomoct. Nakonec byl nejdůležitější první cíl, protože ta nutnost najít zaměstnání, byla nejsilnější. Navrhla jsem jí, že si má aktualizovat životopis a že příště jej můžeme projít a pak sehrát příjímací pohovor a že můžu hrát různé typy personalistů.
Následující hodiny jsme spolu prošly životopis bod po bodu. Zkoušely jsme různé typy přístupů personalistů, aby klientka odbourala svůj strach a případný neúspěch ji nedostával do větší a větší negace. Z každou hodinou klientka nabývala sebevědomí a v průběhu našich hodin se to povedlo. Jeden z pohovorů dopadl dobře. A mohli jsme pokračovat na dalších bodech.
Dalším bodem bylo nyní skloubit práci a rozvíjet podnikání. Potřebovaly jsme rozdělit čas, aby zůstala ještě nějaký osobní čas na odpočinek. Šli jsme krok po kroku, co už je připraveno, co není vůbec a co je třeba zlepšit. Popsaly jsme hodně papírů a vyzkoušely několik metod než se vytvořil konkrétní obrázek, se kterým klientka souzněla a dokázala si jej představit.
Co to dalo dále mě:
Že někdy nezaujatý člověk, který si prošel sám něčím podobným dokáže vnést nadhled do celé věci. Dokáže předat inspiraci a pracovat po dílčích krocích. Mít ohromnou radost, když se klientovi daří. Za tuto zkušenost jsem velmi vděčná.
Děkuji za pozornost Veru
Article is part of a serial Beruška a její příběhy
Related Articles:
Po 4 měsících temna cítím, že jsem zpět
Bráníme si jako lidé více soukromí?
Je risk zisk nebo prohra?
Ze dne na den
Dobré a špatné rady
... other articles in the series
