Je risk zisk nebo prohra?
Jdete do něčeho naplno a vizualizujete si, že to dáte, že to zvládnete. A každý den se vám objeví nějaký nový „klacek“ pod nohama.
Udělali jste rozhodnutí a mysleli si, že se vše v dobré obrátí. Ale každý den se před vámi objevovala nová a nová výzva? Nová a nová překážka? Nová a nová nástraha?
Jak jste se k tomu postavili, vzdali jste to nebo jste překonávali překážky? Jak velká musí být překážka, abyste si řekli, že už na to nemáte a že nevíte, jak dál?
Vybrala jsem si cestu, udělala jsem rozhodnutí, protože jsem to tak cítila. Šla jsem za hlasem svého srdce a intuice a mám pocit, že teď úplně selhala, na celé čáře. Každý den se mi staví nějaká nová překážka do cesty. Každý den je nový boj, každý den je nový a já nevím, co bude zítra, nevím, jak se k určitým věcem postavit.
Mám pocit, že jsem selhala, mám pocit, že jsem zahnaná do kouta a nevím, jak z toho kouta ven. Mám pocit, že se chci rozběhnout a křičet pomoc na všechny světové strany. Každý den se něco nového děje a já si jen říkám, jak to všechno mám vydržet.
Jak se říká, když nemůžeš přidej a co když už nemůžu přidat, co když už nemám kapacitu, co když už nemám sílu přidat?
Už když jste si říkali, že jste z té bahnité strany pryč, tak se objeví hned něco, co vás vyzkouší, a to že pořádně, tak jako nikdy a vy nevíte z které do které.
Je to jak jedna velká horská dráha, kdy jedete z kopce a nevíte o co se zastavíte nebo tak se cítím. Tažená tíhou okolností. Plná vzteku, proč to zkouší mně a co jsem komu udělala, že padá jedno „h…o“ za druhým. A jak se říká, když padá jedno, padá jich víc.
Jeden den si řeknu, že se řešení prostě najde a že se to podaří a hledám cesty, jak se k tomu dostat. A je den, kdy to prostě pustím, ale zatím řešení nepřichází. Modlím se každý den za řešení, afirmuju každý den za řešení…Snažím se až moc? Tlačím až moc?
Myslím, že můj vztek, smutek, vnitřní křik tryská ze všech útrob mého těla. Co mám dělat, co jsem komu udělala tak špatného a kdy, že se mi to takto vrací? Co se stalo, že jsem zase ve stejném a možná horším bahně.
A jak z toho bahna ven? Nádech, výdech a zvládnu to…Teď to nefunguje, fakt nevím, co mám teď udělat, jak to všechno zvládnout.
Mám chuť napsat tento dopis: Milí Bože, proč mě tak trestáš, čím jsem si to zasloužila, proč jsi mě opustil a co mám udělat, abych se postavila zase na nohy a šla dál. Kde dělám chybu, že mě furt zkoušíš, co jsem komu udělala, že se pohybuju mezi bahnem a mělkým bahnem a nemohu se vyšplhat výš. A furt jen dostávám kopance a facky. Můžeme to prosím přetočit, aby bylo zase chvilku dobře, aby se zase věci začaly dařit. Abych mohla vyřešit ty překážky, co se teď vyskytly a nebyl z toho žádný další problém. Co se ještě stane, jak moc mě chceš dostat na kolena, já už chci stát na pevných nohách a být v pohodě. Chci se zase radovat. Nedávno mi někdo řekl, že v určitých chvílích vypadám jako stará paní. A měl pravdu, i se tak cítím někdy.
Říká, že Bůh nám naloží jen to, co uneseme a musí někdo být několik let ve srajdách a když už si myslí, že je venku a může dýchat, hned ho to vyzkouší.
Já už nechci žádné zkoušky, já se chci zase normálně radovat, být, žít a ne furt bojovat, každý den bojovat. Každý den bojovat s tím, aby se všechno zvládlo. Musí být každý den boj o přežití, bude někdy normální den.
Chci se zase radovat, chci se smát, chci, aby ten vnitřní vztek a stres odešel. Chci zase dýchat, chci tančit jako by nemělo být zítra, chci zpívat, jako by nikdo neposlouchal, chci žít v lásce a bez bojů, hádek. Moje afirmace je ve dne v noci dostává se mi pomoci v každém směru.
Zatím nemám pocit, že by bylo lépe, ale že to je opravdu jen boj a že nevím, zda ho vydržím a jak dlouho ho ještě vydržím…
Pokud také bojujete, držte se.
S láskou Veru
Article is part of a serial Beruška a její příběhy
Related Articles:
Po 4 měsících temna cítím, že jsem zpět
Bráníme si jako lidé více soukromí?
Ze dne na den
Dobré a špatné rady
Chyby v životě
... other articles in the series
