Je jednoduché mít sex
Slyšíme to ze všech stran, kdy, kdo začal a jak je to stále dříve a dříve. A pak když se dva poznávají, tak nám nepřijde normální, když to trvá déle, než je někde napsáno nebo to někdo v okolí říkal.
První, druhé, třetí rande a na čtvrtém to padá, co o sobě ti lidé, za 4 schůzky mohou vědět? Ví, jak se chovají v určitých situacích, jak reagují na určité podněty? Jak se staví ke krizím v životě a jak se pak chovají. Je velmi jednoduché se svléknout a mít sex ať už s tím, do koho jsem se zamiloval nebo nějaký náhodný.
Můžeme tvrdit, že je sex velmi důležitý v životě a že mužské pohlaví, jde prostě tvrdě za svým a chce jít okamžitě do akce. Mám ve svém okolí několik případů, kdy to tak vůbec není. Mám kamaráda, který se dlouho snažil o přízeň jedné ženy, která ho pořád odmítala a neměl sex nikde jinde, a toto se mu stalo 3x za sebou. Nešel čistě za tím, aby ji udolal fyzicky, ale chtěl ji jako ženu, chtěl s ní budovat rodinu. A to je jen jeden z příkladů z mého okolí. Byl pro to v tu dobu divný? Ne, měl kolem sebe spoustu milujících přátel.
Můžeme to svést na dobu, že je rychlá doba, telefony, počítače, online schůzky a psaní. Ano, je to do jisté míry pravda, ale také se s tím svezou velmi rychlé rozvody a hádky, rozdělování majetku. Co když převažuje chtíč, chemie, fyzická přitažlivost a hormony? Znáte se vlastně, když spolu máte první sex poté, co jste se seznámili? Nebo pak už v tom lítáte, už byl sex, už jste spolu a už v tom lítáte.
Kolik z vás si otevře při těch vzájemných schůzkách duši? Kolik lidem jste dovolili vstoupit do vašeho srdce, to těch míst, kde jste zažili tolik bolesti i tolik radosti? Kolika lidem jste ukázali, že máte strach? Kolika lidem jste se skutečně odhalili? Protože když odhalíte všechno toto, budete skutečně nazí před tím druhým.
Po tom, co jsme ukojili naši sexuální potřebu, chodíme spolu, je to krásné a pak postupem doby prostě začneme řešit všední věci ve vztahu. Přijdou krize a překážky, ale i radosti a příjemné zážitky. Jak moc s tím druhým pak dokážete ustát krizi anebo si i užít ten krásný zážitek a jak je pak dokážete ve vztahu zužitkovat a uchovat dál?
Nechci tvrdit, že jedna cesta je lepší a ta druhá není. Obě cesty mají svoje pro a proti. Jen proč moralizujeme a říkáme tomu druhému, jak by ten vztah měl vypadat? Že už ten druhý se měl projevit a prostě vás „ohnout“ na posteli. Že když to není po 3 nebo po 4 schůzce, je on divný.
On/ona má také svůj příběh, kdy už si něco ve vztazích zažil a chce jít na to pomalu a chce poznávat. Jen my jsme tak s prominutím zblblí, že má hned po krátkém čase jít o velká gesta lásky a vlastně to tvoření důvěry a těch pevných základů nedokážeme pořádně ocenit, a ještě tvrdit tomu druhému, že je ten nebo ta jsou divní.
Je to jen a jen na nich, zda spolu chtějí trávit čas a v jaké formě a zda to dokáží ustát. Ono i když dostanete spoustu dobře i nedobře míněných rad, tak si to musíte odžít. A odžijete to tak, že si to prožijete a je jen a jen na vás, kdy řeknete dost nebo si zvolíte setrvání, protože jste se ještě dost nenaučili od toho druhého.
A také si dejte pozor na to, že když už tu situace sdílíte s někým jiným, tak ten dotyčný nemusí tu vaši druhou polovičku znát vůbec nebo jen málo či jen ze společných setkání, nikdy nebude znát jeho či její životní příběh tak, jako je znáte vy sami. Takže nebuďte na něj naštvaní, když vám dá nějaké rady, chce vám pomoci, jak nejvíc může. Ale to rozhodnutí činíte vy sami.
Vy rozhodujete o tom, kdy mezi vámi dojde k sexu a ať už berete rychlou nebo pomalou variantu, je to dobře, někam vás to dovede nebo vás to poučí. Jen prostě přestaňme kritizovat a moralizovat, když to má ten druhý jinak. Není špatně ani jedna varianta. Když vidíte, že se ten druhý trápí, tak mu můžete říct, vidím, že trápíš, zvaž, zda je dobré v tom pokračovat, ale nesnažte se mu povídat, jak to ten druhý asi má. Nedělejte ze sebe „vševěda“ a myslet si, že to chování té druhé polovičky je přece zjevné a že vy nejlíp víte, co by ten člověk měl udělat.
Podpořte jej, podržte jej, když je potřeba, ale hlavně mu neříkejte, co se tomu druhému asi odehrává v jeho či její hlavě, promiňte, ale fakt o tom nemáte ani páru. On má svoji hlavu, svoje odžité životní příběhy vy o nich víte velké nic, jen ho znáte. A vy ten vztah za ty dva nežijete. A pokud už budete říkat, jak to ten druhý má, připravte se na to, že to ten druhý nemusí vůbec přijmout, a ještě se na vás naštve. Protože jim zasahujete do něčeho, co oni ještě neprožili a nejsou schopni z toho třeba odejít.
Intimita je vždy o těch dvou lidech a oni sami rozhodnou, kdy je ta správná cesta. Většinou to ucítí oba. Je pak jen na nich, na kolik si otevřeli svou duši a srdce a jak dokáží zvládnout další životní situace.
S láskou Veru
Стаття є частиною серіалуRodina
Схожі статті:
Manuál na správné rodičovství neexistuje
Jak jsem rozhodla udělat skalku
Dramaťák aneb dramatická výchova – nuda nebo ...
Příběh pro děti s aktivitou na konci
Motivace a lidské potřeby od školky
... інші статті серії
