Jak se vyvíjí schopnost regulovat emoce u dětí

Komunita maminky

Schopnost regulovat emoce je jedna z nejdůležitějších dovedností, kterou si člověk během života postupně vytváří. Přesto od dětí často očekáváme, že ji budou mít zvládnutou velmi brzy. Když se dítě vzteká, pláče nebo reaguje příliš intenzivně, dospělí mají někdy tendenci to považovat za neposlušnost nebo špatnou výchovu. Ve skutečnosti je ale regulace emocí dlouhodobý vývojový proces, který souvisí s dozráváním mozku, zkušenostmi dítěte i prostředím, ve kterém vyrůstá.

Malé dítě se sice rodí s bohatým emočním prožíváním, ale schopnost tyto emoce zvládat zatím nemá. Novorozenec a kojenec jsou plně závislí na dospělém, který jim pomáhá jejich vnitřní stavy regulovat. Když je dítě přetížené, hladové nebo unavené, jeho nervový systém se dostává do silného napětí a jediný způsob, jak to dát najevo, je pláč. V této fázi funguje rodič jako vnější regulátor. Uklidňující hlas, dotek nebo náruč pomáhají dítěti vrátit se zpět do rovnováhy.

S přibývajícím věkem začínají děti prožívat emoce mnohem intenzivněji. V období batolete se objevují první silné projevy frustrace, vzteku nebo zklamání. Mozek dítěte je v této době stále ve vývoji a oblasti zodpovědné za kontrolu impulzů ještě nejsou dostatečně vyzrálé. Proto mohou být reakce velmi rychlé a silné. Záchvaty vzteku, náhlý pláč nebo prudké změny nálad jsou v tomto věku běžné a souvisí spíše s vývojovou fází než s chováním, které by bylo potřeba potlačovat.

Velmi důležitou roli v tomto období hraje pojmenovávání emocí. Když dospělý pomáhá dítěti rozpoznat a pojmenovat to, co právě cítí, dítě postupně získává základní orientaci ve svém vnitřním světě. Jednoduché věty jako „vidím, že jsi naštvaný“ nebo „to tě asi hodně zklamalo“ pomáhají dítěti spojit prožitek s konkrétním významem. Tím se vytváří základ pro pozdější schopnost s emocemi vědomě pracovat.

V předškolním věku se postupně začínají objevovat první jednoduché strategie regulace emocí. Dítě se může naučit vyhledat podporu u dospělého, odejít z nepříjemné situace nebo použít určité způsoby uklidnění. Stále ale potřebuje velkou míru podpory zvenčí. Nervový systém dítěte je stále citlivý a silné emoce mohou jeho chování rychle ovlivnit.

Výraznější změny přicházejí v mladším školním věku. Mozek dítěte postupně dozrává a dítě začíná lépe chápat souvislosti mezi emocemi, myšlenkami a chováním. Dokáže si například uvědomit, že je naštvané, a může začít hledat způsoby, jak situaci zvládnout jinak než okamžitou reakcí. Regulace emocí se ale stále vyvíjí a stabilita těchto schopností přichází postupně.

Důležitým faktorem v celém procesu je způsob, jakým na emoce dítěte reagují dospělí. Pokud jsou emoce dítěte opakovaně zlehčované, ignorované nebo trestané, může se dítě naučit je potlačovat nebo se za ně stydět. Pokud jsou naopak přijímané a zároveň citlivě usměrňované, dítě získává zkušenost, že emoce jsou přirozenou součástí života a že existují způsoby, jak s nimi zacházet.

Velkou roli hraje také modelování. Děti velmi citlivě vnímají, jak s emocemi pracují dospělí kolem nich. Pokud vidí, že rodiče dokážou mluvit o svých pocitech, zvládat konflikty a hledat řešení bez výbuchů nebo potlačování emocí, postupně si tyto strategie osvojují.

Schopnost regulovat emoce se vyvíjí velmi dlouho. Některé části mozku, které s tím souvisejí, dozrávají až v období dospívání. To znamená, že práce s emocemi není dovednost, kterou by dítě zvládlo během několika let, ale proces, který se formuje postupně skrze zkušenosti, vztahy a bezpečné prostředí.

Když se na emoce dětí podíváme tímto vývojovým pohledem, začnou mnohé situace dávat větší smysl. Silné reakce, pláč nebo záchvaty vzteku často nejsou známkou špatné výchovy. Jsou spíše přirozenou součástí vývoje nervového systému, který se teprve učí zvládat intenzivní vnitřní svět.

Právě v tomto procesu má vztah s dospělým zásadní význam. Děti se totiž nenaučí regulovat emoce tím, že jim někdo řekne, aby se uklidnily. Učí se to především skrze zkušenost, že vedle nich stojí někdo, kdo jim pomáhá se v jejich emocích postupně orientovat a zvládat je.

---