Jak se u dětí tvoří vztah k hojnosti a nedostatku a proč ho neurčuje to, kolik toho doma mají
Komunita maminky
Když se řekne hojnost, většina dospělých si automaticky představí peníze. Dostatek. Možnosti. Rezervu. Jenže pro dítě hojnost neznamená „máme hodně“. Znamená „je o mě postaráno“.
Dítě může vyrůstat v rodině, kde si může dovolit téměř všechno, a přesto v sobě nést hluboký pocit vnitřního nedostatku. Stejně tak může vyrůstat v poměrně skromných podmínkách a mít v sobě klid a důvěru v život. Rozdíl není v penězích. Rozdíl je v pocitu bezpečí.
Hojnost v dětském světě vzniká tam, kde je stabilita. Kde emoce dospělých nejsou neustále v extrému. Kde dítě ví, že když něco potřebuje, někdo si toho všimne. Nemusí to být splnění všech přání. Stačí pocit, že svět reaguje.
Nedostatek naopak často nevzniká z reálného chybění věcí, ale z dlouhodobého napětí. Z pocitu, že dospělí jsou zahlcení, nervózní, neustále řeší problémy. Dítě si tento stav neanalyzuje. Ukládá si ho do těla jako pocit ohrožení. A ten pak může zůstat i v dospělosti, dávno poté, co se finanční situace objektivně zlepší.
Děti nerozlišují mezi „teď máme omezení“ a „svět je nebezpečný“. Pokud rodič mluví o nedostatku s úzkostí, dítě si neodnese informaci o financích, ale pocit nejistoty. Pokud rodič mluví o omezeních klidně, dítě se učí, že i omezení jsou součástí života a dají se zvládnout.
Velkou roli hraje možnost volby. Tam, kde dítě může rozhodovat aspoň o malých věcech, se tvoří pocit vnitřní hojnosti. Protože hojnost není o množství, ale o pocitu vlivu. O tom, že nejsem bezmocná.
Hojnost se tedy netvoří na účtu. Tvoří se v nervovém systému. V klidu, stabilitě a důvěře. Peníze jsou až druhá kapitola.
Maminky