Jak nepřítomnost otce formuje dcery a syny – a jak žena může doplnit mužskou energii, aniž by se zlomila

Komunita maminky

Když dítě roste v prostředí, kde chybí otec, jeho psychika si i přesto vytváří obraz mužství. Ten obraz může být tvořen zkušeností, tím, co slyší, co vidí ve svém okolí, nebo jen tím, jaká atmosféra doma panuje. A právě tento vnitřní obraz zásadně ovlivní, jak dítě jednou vstoupí do vztahů, jak bude nakládat s vlastní silou, hranicemi, sebevědomím a důvěrou.

U holčiček má nepřítomnost otce citlivý dopad. Holčička se totiž přes mámu učí, jak vypadá ženská energie. A přes otce se učí, jak se muž vztahuje k ženě jako k bytosti. Když muž chybí, nebo je přítomen jen jako bolestná stopa, holčička si z toho často vytvoří přesvědčení, že mužská blízkost je nejistá. Může vyrůst do vzorce, že „musí všechno zvládnout“, protože vidí mámu, která nemá na koho padnout. Nebo do přesvědčení, že si lásku musí zasloužit výkonem a bezchybným fungováním. Tento vzorec se v dospělosti projevuje přitahováním slabých mužů, které pak „nosí“, nebo naopak odmítáním vztahů, aby znovu nebolely.

Synové přistupují k nepřítomnosti otce jinak. Chlapec se učí, co znamená být mužem, skrze konkrétní mužský vzor. Jak zacházet se silou, jak ustát emoce, jak chránit, jak být pevný bez tvrdosti. Když ten vzor chybí, chlapec buď příliš splyne s matkou a přijme její energii měkkosti tak silně, že mu chybí vlastní ostrost a odvaha. Nebo se naopak zatvrdí, aby sám sobě dokázal, že „on takový nebude“. Oba směry mají společného jmenovatele: nejistotu.

Jenže dobrá zpráva je, že dítě nepotřebuje nutně biologického otce. Potřebuje mužskou kvalitu. Někoho, kdo drží slovo, nepovyšuje se, chová se respektujícím způsobem. Děda, trenér, učitel, rodinný přítel – stabilní mužská přítomnost má sílu srovnat to, co chybějící otec nezvládl.

A pak je tu ještě něco zásadního: to, jak žena mluví o mužích. Dítě přebírá nejen příběhy, ale i emoce, které za nimi stojí. Je rozdíl, když žena zranění promění v hořkost a odsouzení, a když promění pravdu v moudrost. Když dítě slyší: „Tvůj otec nás opustil, protože nezvládl dospělost,“ nevytváří si o sobě vinu. Když slyší: „Všichni chlapi jsou stejní,“ přebírá to jako pravdu o celém světě.

A když je žena sama, doplnění mužské energie začíná vždy uvnitř ní. Mužský princip v ní samotné – schopnost držet hranice, být jasná, mít strukturu, stavět se čelem k realitě, nenechat se tlačit – je něco, co může dítěti zprostředkovat i bez mužské přítomnosti v domě. A paradoxně právě tím, že umí být pevná i laskavá zároveň, vytváří dítěti nejpevnější základ, který může dostat.

---