Jak děti vnímají napětí mezi rodiči
Komunita maminky
Dospělí si často myslí, že když se před dětmi nehádají nahlas, děti nic nevnímají. Jenže děti nevnímají pouze slova. Vnímají tón hlasu. Pohledy. Ticho. Atmosféru v místnosti. Napětí, které visí ve vzduchu, i když se nikdo právě nehádá.
A právě proto dítě často pozná, že mezi rodiči není něco v pořádku dávno předtím, než mu to někdo řekne.
Děti jsou na atmosféru doma mimořádně citlivé. Jejich nervový systém se teprve vyvíjí a bezpečí pro ně není jen o tom, jestli mají jídlo, hračky a střechu nad hlavou. Pocit bezpečí vzniká hlavně z emocí a vztahů kolem nich. Z toho, jestli je doma klid, předvídatelnost, blízkost a emoční stabilita.
Když mezi rodiči vzniká dlouhodobé napětí, dítě často začne fungovat v neustálé pohotovosti. Sleduje nálady. Vnímá, kdo je zrovna naštvaný. Snaží se odhadnout, co se stane. Některé děti se stáhnou do sebe. Jiné začnou být hlučné, zlobivé nebo více plačtivé. Některé mají problémy se spánkem, bolesti břicha nebo se začnou více „lepit“ na jednoho z rodičů.
A velmi často to nejsou projevy neposlušnosti.
Je to reakce nervového systému na prostředí, ve kterém dítě dlouhodobě žije.
Dítě totiž neumí oddělit partnerské problémy od sebe samého. Když je doma napětí, často má pocit, že ono samo musí něco napravit. Některé děti se snaží být „hodné“, aby rodiče nezatěžovaly ještě víc. Jiné naopak začnou své emoce ventilovat navenek, protože napětí v sobě už nedokážou udržet.
Velmi náročné pro děti bývá i dlouhodobé ticho, chlad nebo pasivní agrese mezi rodiči. Někdy totiž dítě nevystraší samotná hádka tolik jako prostředí, kde se nemluví, ignoruje se blízkost a doma je cítit neustálé napětí pod povrchem.
To samozřejmě neznamená, že rodiče nesmí mít konflikty. Konflikt je normální součást vztahů. Důležité ale je, jak s ním dospělí zachází. Jestli dítě vidí jen výbuchy a odpojení, nebo i usmíření, komunikaci a schopnost věci řešit.
Protože právě tím se dítě učí, co je vztah.
Ne dokonalostí. Ale způsobem, jakým se zvládají těžké chvíle.
Někdy si dospělí neuvědomují, jak moc děti nesou atmosféru domova ve svém těle. A přitom právě dlouhodobé napětí může stát za únavou, přecitlivělostí, častými nemocemi, výbuchy emocí nebo úzkostí, které na první pohled vypadají jako „problémové chování“.
Děti nepotřebují perfektní rodinu. Potřebují ale cítit, že svět kolem nich je v zásadě bezpečné místo. Že mezi rodiči může přijít konflikt, ale nemusí přijít pocit ohrožení. Že emoce existují, ale nemusí dítě nést na svých bedrech. Že dospělí jsou stále dospělí – a dítě nemusí být tím, kdo drží rodinu pohromadě.
Maminky
