Hvězdy, jako hvězdy...
Už jste někdy jen tak seděli večer na mezi, balkóně, louce, terase a jen pozorovali hvězdy? Na co všechno jste zapomněli, na co všechno jste přišli?
Taky milujete letní noci, kdy se dá sedět dlouho venku, jen se procházet, povídat si s přáteli, udělat oheň a opéct si špekáčky nad ohněm, nebo si něco ugrilovat.
Nebo si jen tak sednout či lehnout, vypnout hlavu a pozorovat hvězdy. Říká se, že když jasně svítí hvězdy, tak bude další krásný a horký letní den. Říká se, že kdy jasně svítí hvězdy v zimě, bude další den velký mráz.
Já když se dívám na hvězdy, tak si říkám, jak obrovská je obloha a jak je kouzelná a co všechno se odehrává tam nahoře.
Snažím se tipovat, jaké souhvězdí vidím a upřímně se přiznám, že mi to moc nejde. :) Skoro nikdy se netrefím nebo vidím úplně něco jiného. Ale jak se říká, fantazii se meze nekladou.
Je vlastně neuvěřitelné si představit, že hvězdy jsou tu stamiliony let a jsou to pořád ty stejné hvězdy a ten stejný měsíc, který vidíme denně na obloze. Ty hvězdy i měsíc viděli všechny staletí, zrození lidstva a jeho vývoj.
Co by říkaly hvězdy, kdyby uměly promlouvat, co by nám řekl měsíc, kdyby uměl mluvit. A co by na to všechno řeklo životodárné slunce. Vlastně jsme měli štěstí, že existuje naše modrá planeta a my máme možnost chodit, dýchat, mluvit, jíst a jen nás hodně kultur, mísí se hodně zvyků i jazyků.
Někdy se jen dívám a nechám své myšlenky jen tak plynout, a dívám se na tu záři a říkám si, že hvězdy si tam v poklidu žijí a jen tak existují. Ale ona to není tak docela pravda. Slunce má neustálé erupce na svém povrchu, pořád okolo nich ve vesmíru létají roztodivné předměty a sem tam do nich narazí. Nebo se také často říká, padá hvězda a něco si přej. Když tak hvězda padá, spadne úplně nebo jen cestuje vesmírem a časem nebo když padá, tak vlastně umírá? Jaká je životnost hvězd a když vidíme pořád velký vůz i malý vůz jsou to pořád ty stejné hvězdy po stamiliony let nebo se narodily nové? Určitě existuje spoustu vědeckých příruček, ale nejsou, třeba je to jen čistá fantazie nebo druh meditace, jen tak se dívat na oblohu.
Mám ráda to, že najednou na pár okamžiků člověk může zapomenout na všechno, na pár minut nebo hodin jen splyne s oblohou a sleduje život na obloze. Jen tak leží v teplé noci pod dekou nebo v trávě na louce a vnímá, jak je vlastně tečka v celém širém světě. Každý máme svůj svět, který se nedá porovnat s velikostí toho, co je okolo nás. Ale jako tečka ve vesmíru jsme se narodili a bylo nám to dopřáno a jako tečka ve vesmíru zase odejdeme, až přijde čas. Občas si říkám, zda se třeba nestaneme další hvězdou a budeme zase celý ten koloběh sledovat z vesmíru.
Pomíjivost okamžiku nebo pár sekund či minut v životě. Rozletět se tak po obloze a vidět svět z té výšky. Dostat ten nadhled na toto všechno. Co bychom uviděli, kdybych se na svět podívali očima hvězd, co kdybychom se stali na chvíli hvězdou a jen sledovali náš život z té výšky, jaký by byl a jak bychom se cítili, kdybych se vrátili zpět z této cesty. Jednali bychom stejně? Nebo z té výšky by nám něco došlo.
Co potřebujeme k tomu, aby se nám někdy rozsvítilo, když se cítíme zacyklení a nevíme, jak z toho křeččího kolečka ven? Odstup, nechat to být, splynout s hvězdami?
Jak bychom vnímali život z pohledu hvězdy, která září jen v noci a má omezený počet hodin zářit, jak bychom vnímali život z pohledu a perspektivy měsíce, kdybychom se prostě dívali z měsíce. Plynul by den stejně, jinak nebo bychom změnili od základu vše, kdybychom znali tajemství hvězd a měsíce?
Uvidíme, co přinese dnešní pozorování, už se na něj těším, vezmu si deku, sednu si na balkon a budu jen pozorovat a na chvíli budu hvězdou a slynu s oblohou. Uslyším jen okolní zvuky přírody a na pár minut vypnu vše okolo sebe. Nadýchám se čerstvého vzduchu před spaním a půjdu klidně spát. Cítím, že to je to, co dnes před spaní potřebuju.
S láskou Veru
Article is part of a serial Beruška a její příběhy
Related Articles:
Po 4 měsících temna cítím, že jsem zpět
Bráníme si jako lidé více soukromí?
Je risk zisk nebo prohra?
Ze dne na den
Dobré a špatné rady
... other articles in the series
