Hurá, mám chlapa…
Proč, když si některé ženy najdou muže, mají tendenci zapomenou na všechny okolo a řešit jen toho muže? Aneb proč ženy zapomenou na všechny své cíle a ideály, když si myslí, že našly toho pravého?
Jste dlouho svobodní a máte své plány, cíle a ideály, své přátele. A toužíte najít tu druhou polovičku a řešíte si to svoje a jedete si tu svoji cestu a doufáte, že někde na tu polovičku narazíte.
Pak se to stane, sedne to jako poklička na hrnec. Jste zamilovaní a užíváte si. Dostanete se tím do jiné společnosti. A je jasné, že vztahy s přáteli se změní a kontakt bude menší než doposud a přátele vám ten vztah přejí, a i to chápou. Ale vy se najednou začínáte chovat jinak.
A je paradox, že se to děje právě více u žen a jejich svobodných kamarádek, když najdou partnera než naopak. To mají ty ženy strach, že jim ta druhá toho partnera může přebrat? Proč se najednou jejich hormony zblázní a jejich ideály a plány se změní z hodiny na hodiny a totálně se podřídí rytmu toho partnera, to její cíle už neznamenají nic? Automaticky přebírám zvyky partnera? Proč najednou už nemůžete jet s kamarádkami na cesty, vždyť jde jet a mužem i kamarádkami? Proč ženy najednou zapomenou na dlouholetá přátelství a je jim jedno něco, co trvá hodně let a upřednostní to, co trvá pár měsíců?
A ještě se stane to, že vědomě či nevědomě svým dlouholetým přátelům dáváte najevo, že teď máte jiný život. Oni to dokáží pochopit, ale to přece neznamená, že se přestanete vídat úplně nebo si nemůžete zavolat?
Nevím, ale je zvláštní, že pár měsíců předtím, než jste měly tu druhou polovičku, jste mluvily úplně jinak, než jak mluvíte nyní. Najednou jste něco víc než vaše svobodné kamarádky? Je to pocit vítězství, že jste zadané dřív než vaše kamarádka? A co kdyby náhodou ho chtěla přebrat, tak radši budete preferovat člověka, kterého znáte podstatně méně, než člověka, kterého znáte x let a prožily jste s ní dobré i zlé?
Dokonce jste schopni napsat slova, která zraní opravdového přítele bez vědomí, že pravého kamaráda či kamarádku ztratíte jen jednou a pak se ta důvěra těžce obnovuje? Ale víte, i ta dlouholetá kamarádka a kamarád k tomu může zaujmout určitý postoj. A pak už není cesty zpět.
Ale ono to taky může být i o tom, že jste mezi sebou vyčerpaly a ušly tu cestu, kterou jste měly společně s kamarádkou ujít a pak se vaše cesty rozdělí. Ale to neznamená, že budete udílet nevyžádané rady ohledně toho, jak by si kamarádka měla najít přítele, jen protože ho najednou máte vy. Proč, aby zase patřila do okruhu vašich známých, protože jako svobodná, tam nepatří? Proč, protože ona neztratila své cíle a ideály jen kvůli muži? Myslíte si, že je najednou vaše svobodná kamarádka méněcenná?
A zkusily jste se na to podívat z nadhledu, že ta kamarádka vám to z celého srdce přeje, a i se stáhne do ústraní a nechá vás užívat si tou vaší polovičkou a panem božským. Ale je to pro ni nová situaci, kterou přijímá a věří, že i přesto zůstanete ve svém životě, i když to bude jiné.
Přemýšlely jste někdy nad tím, že fáze zamilování pomine? Že ten vztah se bude vyvíjet dál a že bude mít své určité problémy? Myslíte si, že po tom, co jste „odkopli“ ty nejbližší lidi okolo sebe, že oni pak budou mít čas pro vás?
Ať už je to tak nebo tak, možná jste opravdu ušly určitý kus cesty a bylo by fajn, kdyby se určité věci řekly otevřeně bez soudů a náznaků toho, že už někoho o života neberete, tak jako předtím, určitě není super mu to napsat jednou zprávou a dát mu tak najevo, že je pod vaši úroveň. Co kdybyste v jeho kůži byli vy?
Jedno totiž přetrvává, přátelství dokáží trvat roky a partnerství se rozpadají častěji, pokud nestojí na dobrém základu. Ale možná jen uplynul ten čas a je nechat to, co bylo prožito v minulých letech nechat v krásných vzpomínkách a přijmout, že se vaše cesty rozdělí a možná se jednoho dne spojí, a to přátelství se obnoví anebo už uplynula jeho lhůta použitelnosti.
A ač to jednu nebo druhou stranu bolí, tak je možná čas to přijmout, ať je to jak je a necháte to plynout. Víte, že už to nebude takové jako dřív, ale ať vám ten druhý napíše cokoliv, ať vás odvrhne, i přes počáteční vztek přejte a bude vám přáno. Možná všechno jednou skončí ve správný čas. Kdoví, uvidíme časem. Hlavně neztraťte sami sebe.
S láskou Veru
Article is part of a serial Beruška a její příběhy
Related Articles:
Po 4 měsících temna cítím, že jsem zpět
Bráníme si jako lidé více soukromí?
Je risk zisk nebo prohra?
Ze dne na den
Dobré a špatné rady
... other articles in the series
