Hledáme způsoby
Kdo chce něco změnit, hledá způsoby…Kdo nic měnit nechce, hledá výmluvy…
Tuto větu jsme slyšeli už tolikrát. A někdo může tvrdit, že je to velká pravda a někdo, že je to velká lež.
Ale jedno nepopřeme, že když něco měníme, otočí se nám způsob života, některé návyky a jsou to zkušenosti, co nás posunují dál. Jak velké zkušenosti to jsou je vázáno na naše rozhodnutí. Každý den děláme rozhodnutí, každý den můžeme něco změnit. V tomto je naše svobodná volba.
Jediné, co v naší svobodné volbě nemáme zahrnuto je následné stěžování na to, že to je něčí vina. Ono, když bychom šli úplně na dřeň a do naha, tak bychom objevili to nějaké skryté přání na začátku nebo to malinké rozhodnutí, na které jsme dávno zapomněli.
Můžeme najít tisíce příběhů a příkladů. Člověk chodí do práce a neustále lamentuje před rodinou, pořád si stěžuje, na šéfa, „hloupé“ podřízené nebo spolupracovníky, špatnou kávu v kuchyňce, výši bonusu, doby přesčasů, kolik toho musí nastudovat doma a pořád si stěžuje, nic není dobré, vůbec nic. A když mu dáte otázku, tak proč v té práci pořád sedíš a nezměníš ji. Odpověď většinou je, že tam má své jisté, vybudovanou pozici, za ty roky už ví, co dělá, a že je to vlastně pro něj pohodlí. Málokdo chce odejít do zdánlivého nepohodlí a začít v nové práci či odejít podnikat. Udělat tu změnu totiž bolí, noví kolegové, nové školení, noví šéfové, to vše stojí úsilí a ta jistota je zdánlivá a velmi. Svět se mění a příchod viru nám to jen potvrdil.
Také máme tendenci, pořád řešit ostatní nebo to, co si ostatní myslí o nás. Za kolik soused postavil dům, soused už má krásně vypletou zahrádku a vše nasazeno, my máme prales, ten soused si koupil nové auto, kde na to vzal. Případně máme tendenci tvrdit, že je to všechno nespravedlnost. Pak to máme tendenci říkat doma dětem, manželce či manželovi a takto si vlastně zanášet pořád negacemi okolí, všechno doma. Ani zde nedokážeme změnit téma a bavit se například o sobě.
Nebo nás trápí třeba nemocní prarodiče a my nevíme, co s tím. Snažíme se a děláme všechno možné, až se mnohdy dostáváme do averzi k tomu, člověku, protože on má své strachy, zapomíná a my máme svých starostí dost a začíná pro nás být zvláštně přítěží, ale stejně se nedokážeme odpoutat od té péče. A nemůžeme nikoho ani soudit, protože nevíme, jak se sami budeme chovat v té situaci, jen víme, že nás to vnitřně štve. Nevidíme návrhy a jedeme v kruhy, který nám nevyhovuje a je jen na nás udělat krok z toho kruhu ven, aby se začal točit jiným směrem.
Ono by se možná hledáme způsoby dalo říct i tak, že cesta je cíl. A životní cesta je jeden velký cíl.
Víte někdo bude tvrdit, že ten nebo onen se má líp, protože má lepší oblečení, auto, dům, má víc peněz, ale jak můžete vědět, že je šťastný. Dokonce to může být váš dlouholetý kamarád, o kterém si myslíte, že jej znáte a pak vás něčím překvapí. Ale když to vezmu z nadhledu, tak pozitivní lidi, přitahují pozitivní události a pozitivní konce a teď to nemyslím sluníčkově, ale tak, že oni i určité prohry dokáží přijat s jistou mírou nonšalance a pokory, když jste s nimi, je vám dobře, jelikož si moc nestěžují a když jo, někdo si řekne, taky na tebe jednou došlo. Ale on i ty největší prohry dokáže otočit v potenciál a vězte, že mu ta cesta klidně může trvat rok i dýl, jen vy vidíte ten výsledek.
To odpovídá tomu obrázku, kdy máte vrchol úspěchu a vidíte ty závistivé lidi okolo, pokud je chcete vidět a pokud se o to budete zajímat. Ale tito nikdy neuvidí to dno, kterým jste si museli projít a z čeho jste to museli vybudovat.
Většinu i lidi, co si málo stěžují vám řeknou až výsledek celého procesu, jímž si prošli. Protože si to chtějí řešit sami.
Na druhou stranu je dobré se ptát lidí, kteří prošli něčím podobným jako vy a ten příběh někde nasdíleli. Může to být článek, může to být rozhovor, který vás nakopne s nastalou situací něco dělat, protože už nebudete nebo nemůžete žít stejně.
Ale i pokud se rozhodnete setrvat na místě, tak to není špatně, jen si přijměte to, jak ten život budete vypadat, třeba bude pořád v té stejné práci, třeba budete jezdit pořád tím stejným autem, třeba budete žít pořád v tom stejném domě, třeba bude pořád špatně smýšlet o všem, co mají ti druzí, a třeba se nikam nepohnete, a i to je v pořádku, protože je to vaše rozhodnutí. Ale nikdo není prostě jen přirozeně negující člověk. Záleží jen na nás a na tréninku naší mysli.
Jak řekla moje známá někdy ty nejjednodušší věci, jsou ty nejsložitější. Protože tu malou změnu málokdo udělá, a proto je na světe pořád spoustu utrpení.
S láskou Veru
Article is part of a serial Práce versus podnikání - činnorodost
Related Articles:
První reklamace
Vysvětlovat anebo nevysvětlovat
Jsme online, hurá i fuj
Mlčeti zlato
Žraloci na cestě
... other articles in the series
