Díky za každé nové ráno…

Pořád si v hlavě broukám písničku …“díky za každé nové ráno, díky za každý nový den, díky za všechno krásné, čisté, co může patřit všem…“.

Tu písničku jsem slyšela někdy v dětství, ani už nevím, kdy tak jako jsme v dětství používali často dětskou modlitbičku…“Andělíčku, můj strážníčku, opatruj mi mou dušičku, opatruj ji ve dne v noci, od ďábla a od zlé moci, andělíčku, strážce můj, moji duši, tělo, prosím opatruj…“ Jednoduchých pár slov, které zní jako modlitba či afirmace. To stejné zní jako u té písně za to poděkujme za každý den.

Kdo z vás, když se vzbudí a kdo z vás, když uléhá do postele, poděkuje za celý den, jen tak pro sebe řekne, díky za dnešní den. Znám osobně jednoho mě blízkého člověka, který to dělá denně, hned ráno, když vstane, děkuje za to, že vstal ráno a ve zdraví a večer děkuje za hezký den. Neskrývá to a dělá to úplně přirozeně, protože to k němu patří. U nikoho jiného jsem to ale neviděla.

Ať chceme nebo nechceme ten čas, který nám byl věnovaný doma, tak nás nutí podívat se do sebe. I když máte děti. Kamarádka mi volala, má 3 děti a už si prošli dost těžkými věcmi v životě, tak mi říkala, že i když jsou v jednom kole, věci se začínají měnit, že mění zaběhlé systémy doma, děti začlenily do pomoci v domácnosti, protože najednou nejsou kroužky ani nic podobného. A zbývá jim i čas na zábavu, protože ty kroužky, které děti měli a rodiče byli pouze jejich doprovod, najednou dělají spolu a někdy skoro celá rodina.

To díky by nemělo být jen tak ledabyle poslané do větru, ale mělo by být vědomé, že opravdu můžeme být rádi za to, že jsme se ráno vzbudili.

Kolik nás prosilo o to „Mít tak čas“. Venku jsme chodili, spěchali tam a zpět, běhali z práce a do práce. Spěchají auta, spěchají lidé, spěchají děti, spěchají dny, spěchá celé město i ulice, spěchá všechno a najednou se rozhostí klid. Honíme neustále čas, jsme uspěchaní, nevlídní, hrubí, stísnění i přetížení a ve stresu. Tak kolik z nás si přálo mít čas? Dny byly krátké, chyběl nám čas na všechno, na to dojít do cíle. Hodně námahy dané do práce, do dětí, do vydělávání peněz, do nových kroužků, do nových věcí. Kolikrát jsme si mysleli, že jsme v jednom kole. Kolik času jsme věnovali naplnění sama sebe, kolik času jsme věnovali dnům, aby byly plné a na konci dne jsme si řekli, že jsme rádi za takto strávený den?

Že vás to teď doma bude svádět k tomu, podlehnout strachu, ano bude a často. Že vás to bude nutit k tomu spěchat, ano bude, protože někdo pořád nebude mít dokončeno, že vás to bude nutit k tomu, přehodnotit vztahy a přátelství, ano bude, že vás budou štvát děti, ano budou, že vás to doma nebude bavit, ano s tím vším se můžete potýkat, že budete mít strach, co a jak kde zaplatíte (a věřte, že opravdu vím, o čem mluvím, sama to řeším), ano bude, co se bude dít se světem dál a bude se toho obávat, ano i tyto myšlenky naskočí. Ale jenom my sami můžeme nastolit klid u sebe a pokud se dokážeme uklidnit my, tak dokážeme zklidnit i to okolo nás. I když to bude třeba jen na pár minut, na hodinu, ale jde o to, ten čas pomalu prodlužovat.

Ale ten neklid nám na síle nepřidá. Tu situaci musíme přijmout sami vnitřně a naučit se navodit klid, možná přehodnotit věci, možná změnit život, možná začít od nuly. Možná to otřese úplně celým životem a za několik let zhodnotíte, jaká ta změna byla, jen vy sami určujete směr a naplňujete svůj den.

Žijeme rychle, příliš rychle, že si neuvědomujeme, že je třeba pokory, lásky a vděčnosti i poděkování. Za co? Za náš svět, za stromy, květiny, trávu, včely, za zdraví, které nám bylo dáno, za ruce, abychom s nimi mohli pohybovat, přesouvat věci, malovat, psát, vařit. Poděkovat za nohy, za to, že můžeme běhat, hrát a provozovat všechny ty kroužky, za to že nesou celou tíhu našeho těla. Poděkovat za rozum a mozek, který nám byl dán, za to že vůbec můžeme myslet a můžeme mozek rozvíjet, za to, že se můžeme učit. Poděkovat za to, že máme oči, za to že vidíme ranní slunce i v noci tmu, za to, že máme rty, kterým můžeme líbat, za to, že máme jazyk, kterým můžeme mluvit a dorozumívat se, za to, že máme srdce, kterým můžeme milovat. Poděkovat za všechny dary, které nám svět i příroda dala do vínku. Proto začněme děkovat vědomě každý den a zpomalujeme sebe, rodiny i děti i naše okolí.

TOTO SI DOVOLÍM VYPŮJČIT – NAJDĚTE SI ČAS NA 12 VĚCÍ:
1. NAJDĚTE SI ČAS NA PRÁCI – JE TO CESTA K ÚSPĚCHU,
2. NAJDĚTE SI ČAS K PŘEMÝŠLENÍ – JE TO ZDROJ SÍLY,
3. NAJDĚTE SI ČAS NA HRANÍ – JE TO TAJEMSTVÍ MLÁDÍ,
4. NAJDĚTE SI ČAS NA ČTENÍ – JE TO ZÁKLADNÍ KÁMEN VĚDĚNÍ,
5. NAJDĚTE SI ČAS K PODĚKOVÁNÍ – JE TO CESTA K ÚCTĚ, KTERÁ VÁM SMYJE PRACH ZEMĚ Z OČÍ,
6. NAJDĚTE SI ČAS, ABYSTE POMOHLI PŘÁTELŮM A MOHLI SE Z TOHO RADOVAT – JE TO ZDROJ ŠTĚSTÍ,
7. NAJDĚTE SI ČAS NA LÁSKU – JE TO SVÁTOST ŽIVOTA,
8. NAJDĚTE SI ČAS NA SNĚNÍ – POVZNESE TO VAŠI DUŠI KE HVĚZDÁM,
9. NAJDĚTE SI ČAS NA SE SMÁT – JE TO ZPĚV, KTERÝ POMÁHÁ VYPOŘÁDAT SE S BŘEMENY ŽIVOTA,
10. NAJDĚTE SI ČAS PRO KRÁSU – JE VŠUDE V PŘÍRODĚ,
11. NAJDĚTE SI ČAS PRO ZDRAVÍ – JE SKUTEČNÝM BLAHOBYTEM A BOHATSTVÍM ŽIVOTA,
12. NAJDĚTE SI ČAS NA PLÁNOVÁNÍ – JE TO TAJEMSTVÍ, JAK ZÍSKAT ČAS PRO PŘEDCHÁZEJÍCÍCH 11 VĚCÍ 😊

S láskou Veru

Article is part of a serial Beruška a její příběhy
Related Articles:
Po 4 měsících temna cítím, že jsem zpět
Bráníme si jako lidé více soukromí?
Je risk zisk nebo prohra?
Ze dne na den
Dobré a špatné rady
... other articles in the series

---