Dětská psychosomatika: Když tělo mluví řečí emocí
Komunita maminky
Děti neumějí vždy říct, co cítí. Jejich svět je plný nových podnětů, a tak, když je něco zneklidňuje, bolí nebo se cítí ohrožené, často se to neprojeví jen slovy nebo slzami, ale i tělem. Právě tady začíná téma dětské psychosomatiky – jemného propojení mezi psychikou a fyzickým zdravím.
U dospělých už víme, že dlouhodobý stres může vést k bolestem hlavy, zažívacím potížím nebo oslabené imunitě. U dětí to funguje stejně, jen mnohem rychleji a intenzivněji. Emoce, které nemají kam odejít, se usazují v těle. Dítě je pak „překládá“ do signálů, kterým rozumí jen ono a často ani neví, že jde o skrytý vzkaz pro okolí.
Když bolest říká „něco je moc“
Bolesti bříška před školou.
Opakované nachlazení bez zjevné příčiny.
Ekzém, který se objeví vždy, když je doma napjatá atmosféra.
To všechno mohou být způsoby, jak dítě vyjadřuje, že je přetížené, má strach nebo se cítí samo.
Děti nevědomě používají tělo jako štít – když je bolavé nebo nemocné, dostávají více péče, mohou se vyhnout stresujícím situacím a získají prostor na zotavení. Jenže pokud se neřeší příčina, tělo se k tomuto vzorci může vracet znovu a znovu.
Příklady dětských potíží a jejich možných významů:
Bolesti břicha bez zdravotní příčiny – často vyjadřují úzkost, strach z odloučení (např. nástup do školky či školy), nebo přetížení příliš mnoha aktivitami.
Opakované angíny či bolesti v krku – mohou souviset s tím, že dítě potlačuje slova, bojí se vyjádřit svůj názor, nebo má pocit, že ho nikdo neposlouchá.
Časté nachlazení – někdy ukazuje na potřebu zastavit se a „schovat se“ doma v bezpečí, když je vnější svět příliš náročný.
Ekzémy a kožní vyrážky – bývají spojené s pocitem ohrožení, nedostatkem blízkosti nebo nepřijetím (kůže je náš ochranný štít).
Noční pomočování – může odrážet nevyjádřené obavy, touhu po větší jistotě a pocitu bezpečí, nebo stres z nových situací.
Bolesti hlavy u starších dětí – často se objevují při tlaku na výkon, pocitu zodpovědnosti, kterou dítě neumí unést, nebo při konfliktech v rodině.
Zažívací potíže (průjem, zácpa) – symbolizují potíže „strávit“ určitou situaci nebo emoci; zácpa může znamenat, že dítě nechce něco pustit, průjem zase že se snaží nepříjemné co nejrychleji „vyplavit“.
Tyto projevy samozřejmě nevylučují lékařskou příčinu – ale pokud se fyzická příčina nenajde, stojí za to ptát se i na tu emoční.
Proč děti nemluví o tom, co je trápí?
Malé dítě neumí pojmenovat složité emoce. Místo „mám úzkost“ řekne „bolí mě bříško“.
Starší dítě může mít strach z reakce dospělých, nebo se bojí, že nebude pochopeno.
Někdy také opakuje vzorce z rodiny – pokud se doma o emocích nemluví, učí se, že je lepší mlčet.
A tak se v těle hromadí napětí, které si hledá cestu ven přes svaly, kůži, dech nebo trávení.
Jak můžeme pomoci?
Psychosomatika není o tom, že „je to všechno v hlavě“. Je o propojení těla a emocí. Léčba proto začíná pochopením obou stran:
Naslouchat, nepopírat – když dítě řekne, že ho něco bolí, neodpovídat hned „to nic není“. Tím se učí, že jeho prožívání není důležité.
Hledat souvislosti – kdy se potíže objevují? Před školou, po kroužku, když se rodiče hádají?
Učit vyjadřovat emoce – pojmenovávat pocity, vést k tomu i dítě.
Dopřát klid – někdy stačí ubrat z programu, dát prostor na hru, odpočinek a blízkost.
Podpora odborníka – psycholog, terapeut nebo dětský lékař, který chápe psychosomatické souvislosti, může být klíčem k trvalé úlevě.
Děti cítí i to, co neříkáme..
Dětská psychosomatika nám často nastavuje zrcadlo. Potíže dítěte mohou odrážet atmosféru v rodině, nevyřčené napětí nebo stres rodičů.
Neznamená to, že jsme špatní rodiče – jen to, že dítě na svém těle nese to, co neumí jinak vyjádřit.
Když se naučíme číst tuto jemnou řeč těla, můžeme dítěti pomoci nejen k uzdravení, ale i k větší vnitřní odolnosti.
A zároveň tím léčíme i sebe – protože v péči o dětskou duši se často dotýkáme ran, které jsme si sami kdysi nesli.
Dětské tělo mluví pravdu, i když slova mlčí. Stačí být připraveni ji slyšet.
Více na www.mait.me/maminky
