Děti do 12 let: Zrcadlo emocí a energie matky
Komunita maminky
Prvních dvanáct let života je pro dítě obdobím, kdy je jeho energetický systém velmi úzce spojen s matkou. Nejde jen o genetiku, fyzickou péči nebo každodenní kontakt. Na hlubší, jemnohmotné úrovni je dítě doslova napojeno na energetické pole své matky.
V praxi to znamená, že vnímá nejen její slova a činy, ale i to, co neřekne a neukáže navenek – její pocity, nevyřčené obavy, skryté napětí nebo naopak radost a klid.
Dítě tuto energii nepřijímá vědomě. Nemá filtr, kterým by řeklo: „Tohle je maminky, tohle je moje.“ Vše, co v poli matky existuje, se proto odráží v jeho vlastním emočním a často i fyzickém stavu.
Proč je toto spojení tak silné?
Od početí až zhruba do 12 let je dětská aura a energetické centrum srdce laděno na vibrace matky.
V prenatálním období se dítě učí reagovat na rytmus jejího srdce, dechu a hormonů.
Po narození se tento kontakt přesouvá na emoční rovinu – dítě cítí, jestli je matka v bezpečí, uvolněná, nebo ve stresu.
Do věku přibližně sedmi let dítě téměř nerozlišuje mezi svým a matčiným emočním polem.
Od sedmi do dvanácti let se začíná více osamostatňovat, ale energetická „pupeční šňůra“ stále existuje a přenáší kvalitu matčina vnitřního nastavení.
Toto propojení není závislé na fyzické přítomnosti – platí i na dálku. Pokud je matka v napětí, úzkosti nebo dlouhodobě vyčerpaná, dítě to cítí, i když je například u prarodičů nebo ve škole.
Jak se matčin stav odráží v dítěti – konkrétní příklady
Matka dlouhodobě ve stresu – dítě může být neklidné, roztěkané, má potíže s koncentrací ve škole, objevují se u něj poruchy spánku nebo časté nachlazení.
Matka potlačuje emoce – dítě může mít problémy s vyjadřováním vlastních pocitů, časté bolesti v krku, opakované angíny nebo zadržuje pláč.
Matka prožívá silný strach o budoucnost – dítě přebírá úzkost, objevují se u něj noční můry, pomočování nebo somatické potíže (bolesti bříška před školou).
Matka vnitřně nespokojená, ale navenek „drží masku“ – dítě může být podrážděné, přehnaně citlivé na nespravedlnost, má výkyvy nálad bez zjevné příčiny.
Matka vyčerpaná, bez prostoru pro sebe – dítě bývá buď hyperaktivní (snaží se energii matky „rozproudit“), nebo naopak apatické, má méně radosti z běžných činností.
Matka prožívá radost, klid a pocit bezpečí – dítě je většinou otevřené, zdravé, zvídavé, má chuť objevovat svět a méně často nemocní.
Co z toho plyne pro matky?
Tato vazba není o vině. Není možné být neustále dokonale vyrovnaná – a to po vás ani život nechce. Spíše jde o vědomí, že vaše vnitřní naladění je živnou půdou pro vnitřní svět dítěte.
Když pečujete o sebe, pečujete i o své dítě. Váš klid se stává jeho klidem.
Dovolte si odpočívat. Vyčerpaná matka má méně energie pro láskyplné naladění a dítě to cítí.
Mluvte o emocích. I když si myslíte, že je před dítětem skrýváte, ono je stejně vnímá – pomozte mu jim porozumět.
Učte zdravé zvládání stresu. Ne slovy, ale příkladem.
Kdy dochází k uvolnění vazby?
Kolem dvanáctého roku začíná dítě přecházet do jiné vývojové fáze – osamostatňuje se, hledá vlastní identitu a jeho energetické propojení s matkou se postupně uvolňuje. To ale neznamená, že přestává cítit – jen už má více svého vlastního prostoru.
Pokud si však matka a dítě do té doby vytvořili vzorec sdílené úzkosti, napětí nebo nevyřčených emocí, může tento otisk přetrvávat do dospělosti.
Největším darem, který můžete svému dítěti dát, je váš vlastní vnitřní klid. Protože v jeho očích jste nejen máma – jste svět, ve kterém žije ❤️
Více na www.mait.me/maminky
