Dědičná onemocnění: Když nejde jen o geny

Komunita maminky

11. 8. 2025, прочитано 0×
Dědičná onemocnění: Když nejde jen o geny

Když lékař řekne, že určité onemocnění „máte v rodině“, většina lidí si představí genetiku. Geny samozřejmě hrají roli – neseme v sobě biologickou informaci, která může zvýšit riziko určité nemoci. Ale to není celý příběh.

Dědíme i vzorce chování, myšlení a prožívání.
A právě ty mohou rozhodnout o tom, jestli se „spící“ genetická predispozice projeví, nebo zůstane neaktivní.

Rod jako učitel – a někdy i zdroj omezení
V rodině nepřebíráme jen barvu očí nebo tvar nosu. Přijímáme i neviditelné vzorce:

• Jak se vyrovnáváme se stresem.

• Jak (ne)vyjadřujeme emoce.

• Jak reagujeme na konflikt.

• Jaké postoje máme k vlastní hodnotě, práci, vztahům.

Tyto vzorce se stávají součástí našeho každodenního života – a tělo na ně reaguje. Pokud jsou nezdravé, dlouhodobě vytvářejí napětí, které se může projevit jako konkrétní onemocnění.


Psychosomatické otisky v rodu – příklady:

Poruchy štítné žlázy – štítná žláza souvisí s komunikací a se schopností „říct svou pravdu“ (symbolicky leží v oblasti krční čakry). V rodinách, kde se o důležitých věcech nemluvilo, kde bylo nebezpečné nebo nevhodné vyjádřit svůj názor, se může opakovaně objevovat problém se štítnou žlázou. Tělo jakoby říká: „Není bezpečné mluvit.“

Cukrovka – často souvisí s dlouhodobým „nedostatkem sladkosti“ v životě. V rodinách, kde byla láska podmíněná výkonem, kde chyběla jemnost a péče, se může cukrovka vyskytovat po generace.

Astma – spojováno s pocitem, že „není prostor se nadechnout“. V rodinách, kde byl přehnaný tlak, kontrola nebo nedostatek svobody, mohou děti i vnoučata nést stejný vzorec.

Žaludeční potíže a vředy – často odrážejí rodovou neschopnost „strávit“ těžké emoce. V rodině se problémy zametaly pod koberec a neřešily, tělo pak dělá totéž s pocity.

Autoimunitní onemocnění – mohou odrážet hluboký vnitřní konflikt a tendenci obracet agresi proti sobě. V rodinách, kde se dlouhodobě potlačoval hněv a obracel dovnitř, se tyto nemoci mohou opakovat.

Jak se vzorec předává?

Dítě se učí především napodobováním. Pokud vidí, že se v rodině o problémech nemluví, přebírá tento způsob. Pokud pozoruje, že stres se řeší potlačením emocí, dělá totéž. Tyto způsoby zvládání se zapisují do psychiky a tím i do těla.

Tak vzniká rodový psychosomatický otisk, který se může přenášet i bez genetického vysvětlení.

Můžeme to změnit!

Dobrá zpráva je, že i když zdědíme vzorec, můžeme ho vědomě přepsat.

• Pozorování – všimnout si, co se v rodině opakuje, a pojmenovat to.

• Práce s emocemi – učit se bezpečně vyjadřovat, co cítíme.

• Tělo jako průvodce – vnímat signály, kdy už neříkáme pravdu sami sobě.

• Odpouštění a vědomá volba – pustit staré příběhy, které nám neslouží.

Onemocnění - Možná rodová psychosomatická souvislost:

• Poruchy štítné žlázy - V rodině se nevyjadřovaly emoce, nebylo bezpečné říkat svůj názor, přítomný strach z konfliktu. Potlačování „vlastního hlasu“.
• Cukrovka - Nedostatek radosti a „sladkosti“ v životě. Láska podmíněná výkonem. Potlačovaná něha a laskavost.
• Astma - Pocit, že „není prostor k nadechnutí“ – nadměrná kontrola, nedostatek svobody, přílišná závislost na rodině.
• Žaludeční vředy / zažívací potíže - Potíže „strávit“ určité emoce nebo události. Problémy se zpracováním hněvu a křivdy. Zvyk problémy neřešit, ale potlačit.
• Autoimunitní onemocnění - Hluboký vnitřní konflikt, agrese obrácená proti sobě. Rodová historie potlačeného hněvu a obviňování sebe.
• Migrény - Dlouhodobé napětí, tlak na výkon, pocit odpovědnosti za druhé. V rodině se neodpočívalo, neexistovalo „vypnutí“.
• Ekzémy a kožní onemocnění - Nedostatek pocitu bezpečí a přijetí. Kůže jako ochranný štít reaguje na rodovou historii ohrožení nebo odmítání.
• Vysoký krevní tlak - Rodový vzorec neustálého boje, stresu a „držení všeho pod kontrolou“. Neschopnost uvolnit se a důvěřovat.
• Poruchy plodnosti - Přenesené rodové téma nechtěného dítěte, ztráty nebo přerušení rodu. Potlačená ženská energie, strach z mateřství.

Nemoc nemusí být jen dědictví krve. Může být i dědictví příběhů, emocí a ticha. A když tyto příběhy změníme, můžeme změnit i svou budoucnost a budoucnost našich dětí ❤️


Více na www.mait.me/maminky