Co potřebuješ vědět, než vstoupíš do nového roku?

Komunita maminky

Co potřebuješ vědět, než vstoupíš do nového roku?

Kdybych si mohla sednout naproti svému mladšímu já, asi bych si chvíli jen tiše všímala, jak se snaží být hodná, zvládnout všechno sama a u toho se tvářit, že je v pohodě. A pak bych řekla pár věcí, které mi tehdy nikdo neřekl nahlas, protože všichni hráli stejné hry.

Nemusíš být dokonalá. Opravdu ne. Dokonalost není cíl, ale past, ve které se člověk naučí dřít, trestat se a nikdy si neodpočinout. Dokonalí lidé neexistují, jen vyčerpaní lidé, co to stále zkoušejí.

Neexistuje jediný správný směr. Někdy půjdeš doprava, pak zjistíš, že to byla slepá ulička, a otočíš se. A je to normální. Život není test s jednou správnou odpovědí, je to spíš chaos, do kterého se učíš dávat svůj vlastní řád.

Vždy se najde někdo, komu se nebudeš líbit. Můžeš se zmenšit, přizpůsobit, mlčet nebo se usmívat na povel, a stejně to někomu nebude stačit. To není tvoje chyba. To je realita lidí s vlastními očekáváními a projekcemi.

Tvoje hodnota se neměří tím, kolik toho uneseš. Přetížení není charakterová vlastnost. Není cílem být ta, co všechno vydrží, všechno odtáhne a ještě se omlouvá, že u toho vypadá unaveně.

Nikdo tě nepřijde zachránit. Ne proto, že by sis to nezasloužila, ale proto, že tvůj život je tvoje kompetence. Zní to tvrdě, ale zároveň je v tom svoboda. Nikdo jiný nebude rozhodovat o tom, kam se pohneš dál.

To, co se ti stalo, není důkaz, že je s tebou něco špatně. Není. Bolest není potvrzení vlastní vadnosti, je to zkušenost. Někdy krutá, někdy nespravedlivá, ale neříká o tvé hodnotě vůbec nic.

Některým lidem nikdy nic nevysvětlíš. A čím víc se budeš snažit, tím víc se unavíš. Ne každý je schopný tě vidět. Není tvým úkolem je převychovat, probudit, přesvědčit nebo jim „to konečně dát pochopit“.

Ne všechno vyjde podle plánu. Občas se ti život rozsype pod rukama a budeš mít pocit, že jsi to celé pokazila. Pravda je nudně prostá: patří to k tomu. Neznamená to selhání, znamená to realitu.

Plakat je v pořádku. Slzy nejsou důkaz slabosti, ale známka, že tělo odmítá dál nést to, co je na něj moc. Emoce se neodkládají do skříně, ony si to vždycky přijdou vybrat.

Přestaň se bát sama sebe. Nejsi nepřítel. Nejsi problém, který je nutné opravit. Jsi člověk, se kterým budeš žít celý život, tak se sebou klidně začni mluvit méně nenávistně.

Nejsi názor druhých lidí. Nejsi jejich očekávání, jejich strachy ani jejich nevyřešené věci. To, co si o tobě kdysi myslel někdo unavený, zraněný nebo zlý, není tvoje identita.

Tvůj hlas má právo být slyšet. Ano, i když se to nehodí, i když je nepohodlný, i když narušuje klid ostatních. Mlčet celý život jen proto, aby byl „klid“, je pomalý způsob sebe-zničení.

Citlivost není chyba. Není to porucha, slabost ani ostuda. Je to citlivý radar, který vidí a cítí hluboko. Naučit se s ním zacházet chvíli trvá, ale není potřeba ho lámat.

Bolest neodejde hned. Někdy se vleče. Ale hýbe se. Proměňuje se. Slábne. To, co dnes bolí nesnesitelně, se jednou stane kapitolou, kterou si přečteš bez úzkosti v hrudi.

Konec jedné kapitoly není konec tebe. Rozejdeš se, spadneš, přijde ztráta, něco se uzavře. Ale ty nekončíš. Jen se přepisuje scénář, který sis kdysi namalovala.

Buď k sobě laskavá, nejen výkonná. Není nutné si lásku k sobě zasloužit výkonem, produktivitou nebo obětováním se pro ostatní. Laskavost k sobě je práce, ne slabost.

Požádat o oporu je v pořádku. Nejsi stroj bez potřeb. Být silná neznamená nikdy nikoho nepotřebovat, ale umět říct: „teď už sama nechci.“

A nakonec: zpomal. O nic nepřicházíš. Tempo, které na tebe tlačí okolí, sociální sítě a vlastní vnitřní bič, není objektivní pravda. Život se nestane hodnotnějším tím, že se jím proběhneš.

Tohle bych svému mladšímu já řekla. A klidně i tomu současnému, když zase jednou zapomene, co všechno už ví.

Mnoho z těchto vět se netýká „motivačních citátů“, ale toho, jak je nastavená naše vnitřní výbava. Každý z nás přichází s jinými talenty, zraněními i vzorci. Právě to hezky ukazuje Matice Osudu: některé energie učí přísnost na sebe, jiné přecitlivělost, další potřebu zachraňovat všechny okolo. Když své nastavení znáš, přestaneš mít pocit, že jsi pokažená. Jen prostě žiješ energii, kterou se teprve učíš zvládat vědomě.

_______________________________________________________________________________________________________________


Jmenuji se Lucie a provázím lidi na cestě k větší vnitřní jasnosti a k sobě samým. Pracuji s metodou Matice osudu i seberozvojem v praktické rovině. Pomáhám pochopit, proč se v životě opakují stejné situace a vztahové vzorce, jak souvisí se sebehodnotou, hranicemi, financemi a vnitřními zraněními, a převádím tato témata do konkrétních kroků v každodenním životě.


Věřím, že v každém člověku je schopnost proměny, jen někdy potřebujeme přesněji vidět vlastní mapu. Matici osudu beru jako nástroj k porozumění darům, výzvám i životnímu směru, ne jako nálepku nebo věštbu.


Pokud chcete nahlédnout do své Matice osudu, objednat osobní či partnerský rozbor nebo se jen inspirovat dalšími texty, najdete mě na:

Instagramu: www.instagram.com/cestaduseofficial?igsh=ZjI1azYxZ2Rpcm9h&utm_source=qr

Facebooku: www.facebook.com/share/1C3GyqJqRA/?mibextid=wwXIfr

Webu: www.cestaduseofficial.cz

---