Co bylo jinak, když jsem zhubla? Proč to nejde teď?

Rozhovor sama se sebou...

Čekám na lupnutí v hlavě a honí se mi myšlenky, co bylo jinak, když jsem zhubla. Aneb jak jsem pokročila.

Vlastně čekám na ono pověstné lupnutí v hlavě, neumím to jinak popsat. Po tom lupnutí jsem tehdy ze dne na den přestala jíst sladkosti.

Dokážu si rozumem odůvodnit a najít důvod proč se do toho pustit znovu, ale asi ještě nejsem přesvědčena na 10 000 % srdcem. Pozorovala jsem babičku, jak ji bolí udělat každý krok, a to její utrpení jsem tedy vnitřně vnímala dost.

Proto jsem začala přemýšlet, když jsem zhubla v roce 2012, co se změnilo u mě. A nejlepší je to dát černé na bílé, tak možná bude inspirací i pro někoho dalšího.

Když jsem zhubla v roce 2012, změnilo se mnoho. Samosebou, šly dolů kila, dobře bylo to asi 45 kilo a šly dolů centimetry.

Teď se budu ptát sama sebe i si na to odpovím 😊
• Jak jsem se cítila během dne, když jsem přestala jíst sladké a jedla podle jídelníčku?
Nabuzená, odhodlaná, motivovaná, měla jsem víc energie, neměla jsem pocit, že kolem 16 hodiny usnu v práci nad počítačem. Ale ten jídelníček se po čase stal stereotypem, bylo to pořád stejné a já s neustálým cestování nevěděla, jak to změnit a do toho se ozvaly žlučníkové koliky, které omezily i další potraviny a já mám možná strach i z toho, jestli jsem to nespustila a nešla dost rychle. Je to důvod, který mě může držet?

• Jak se změnila moje pleť?
Docela hodně, skoro jsem přestala mít problémy s akné.

• Co cvičení?
Chodila jsem na tréninky a dlouho jsem měla motivaci, drželo mě to hodně měsíců, ale tím, jak to nebylo to moje, co mě baví, postupem jsem se začala ve fitku dusit, celý den v kanceláři, pak ve fitku, fakt jsem měla pocit, že se tam udusím. Do toho jsem zase začala upřednostňovat práci a ne sebe a tím, že jsem se tam necítila víc a víc, tak se mi tam čím dál víc nechtělo chodit a abych neztrácela peníze, tak jsem to radši ukončila.

• Co tělo, jak se změnilo?
Tak šly dolů kila, šly dolů centimetry. Přestala jsem se zadýchávat do schodů a celkově jsem byla víc ohrabaná. Ráda jsem si kupovala nové šaty a byla ráda, když pokaždé šla velikost dolů.

• Měla jsem chuť na sladké?
Ano měla, ale byla jsem na sebe tvrdá, a i když bylo přede mnou, prostě jsem odolala a nevzala si jej. Prostě chtěla jsem to tak moc a ta odhodlanost byla velká.

• Kdy se to zlomilo?
Celé se to zlomilo po těch kolikách, kdy jsem před operací jedla jen banány, piškoty a těstoviny, myslela jsem si, že už je nikdy nepozřu, ale nezanevřela jsem na ně. Po té operaci jsem se těšila, že zase budu moct jíst všechno a těšila jsem se, jak všechno ochutnám. A taky návrat po operaci do práce a návrat stresů mě vrátil do toho kolotoče a vše začalo plíživě přibývat kilem za kilem.

• Co mě v tom brání teď, když vím, jak jsem se cítila?
Ono já jsem sice zhubla, ale celkově jsem asi nebyla šťastná, přála jsem si do života partnera a přineslo mi to spoustu, s prominutím „pakošů“, kteří mě chtěli jen pro to tělo. Chci tedy, aby mě někdo bral, ať to bude jakýkoliv stav a když je nahoře, tak kila dole budou bonus?

• Co mi teď chybí k tomu začít?
Odhodlání, myšlenka, že ten styl nemám dostatek financí, strach ze změny těla? Proč bych to měla opravdu chtít, když pominu, že jsem viděla babičku a že to se mnou zamávalo. Proč bych to měla udělat? Rozhodnutí anebo pevná vůle? Nemám ráda diety a vím, že člověk potřebuje jíst tak nějak všechno a nejít do úplného zákazu, i když sladké je taky závislost a když se zřeknete kouření, taky si pak nedáte jednu cigaretu za čas, že…

• Co jsou pro mě sladkosti?
Únik od reality, ochrana mého krunýře před stresem, strach sama ze sebe, kde můžu být, když ta změna na stane…Hybatelem musí být strach nebo jsem prostě pohodlná? Tak to není, když jsem na cestách, skoro nemusím jíst, stačí mi snídaně a pak okolo 16 oběd, nemám potřebu jíst sladkosti, jsem šťastná, nepotřebuji to ničím krýt. Všichni na dovolené přiberou, já většinou zhubnu okolo 6 kil. Znamená to, že nejsem šťastná tady a teď, když mám potřebuji každý stres zajídat? Je to tedy o příkazu a doživotního papání jídel, co mi nechutnají?

Přála bych si, aby mě zase tak secvaklo v hlavě, že jsem si jednoho dne řekla dost a opravdu za pár měsíců se dostavil výsledek. Kde je moje příčina, kde, z čeho pramení ten strach? Protože ten tuk je obal a ochrana před něčím, přede mnou, protože když je stres, je z čeho brát?

Věřím, že to dokážu a že je to jen o tom cvaknutí a rozhodnutí.

Pokud jste v podobném rozhodování, ať to jde.

S láskou Veru

Article is part of a serial Beruška mění svůj přístup k jídlu
Related Articles:
Žena, která údajně mluvila skrz Boha
Co jíst, kdy spát, kdy pracovat a jaké všechny ...
Zhubla jsi?
Tvrdohlavost a paličatost
Zhubnu

---