Co bude potom?
Úvaha, jak se bude vyvíjet svět po tom, co opadne hlavní nápor spojený s virovou nákazou, co postihla svět.
Po tom, co jsme doma zavření přemýšlím nad tím, jak se změní svět až hlavní nápor opadne. Proč? Protože teď vypínáme továrny, vypínáme ty motory, které nás stále hnaly dál a dál. Zůstáváme sedět doma, izolovaní od světa, rodin, přátel a mění se nám svět před očima.
Nestačím se divit, jaký to nabralo spád za pár dnů, týdnů, měsíců. Jak se situace mění ze dne na den, i my se měníme ze dne na den. A jací z toho vyjdeme, no to je na každém z nás. Někdo se nezmění i kdyby trakaře padaly a u některých to bude zlom o 1000 %.
A co se hodně setřelo jakékoliv třídní rozdělení. Je jedno jestli jste bohatí, chudí, máte partnera nebo nemáte, máte rodinu nebo nemáte, máte domov nebo nemáte. V současné situaci se můžeme modlit, abychom zůstali zdraví, protože nás podle toho v nemocnici nikdo rozlišovat nebude. Všichni přijdou o výdělek, někdo o míň, někdo o víc. Otřese se všechno v základech. Jen možná jedna holčička ze Švédska místo, aby na zahradě zasadila strom, má stále chuť vyvolávat další stávku přes svou online síť, ani nevím, proč mě napadlo se podívat na její profil, o to víc mě překvapila její slova o aktuální stávce.
Co nám dala příroda hodně najevo, že se umí ozvat a je mocná a umí si rovnováhu sjednat sama, když je toho na ni moc. Asi, tak když je toho moc na člověka, zkolabuje a musí se znovu postavit na nohy a stavět svůj život znovu od základu. Můžeme skládat statistiky, kolik lidí zemře na tu či onu nemoc, ale s tím tak už nějak žijeme, ale toto je celosvětová nemoc, probíhající v jednom okamžiku. A ona je teď ta mediální hvězda pyšnící se na předních stránkách novin. Příroda umí vyvolat požár, zemětřesení, záplavy, hurikány a další pohromy, ale vždy to je určitá oblast a pokud se vás to netýká, tak si řeknete, je to hrozné, ale osobně se vás to příliš nedotkne. Tak nám to příroda dala v celosvětovém měřítku.
Díky všem těm vypnutým motorům v ekonomikách uvidíme spoustu statistik, co se kde v přírodě zlepšilo, že ovzduší je více čisté, že zakalené vody se stávají čistými a mnohé další. Ale moje otázka a úvaha je, jak to bude dál? Vždyť ty továrny, motory, lidé zase vyjdou do ulic a budou chtít pracovat. Takže si příroda vzala oddechový čas a nechala nás doma? A pak je připravená na další kolo?
Nebo minimálně začneme hledat spoustu řešení jinak a tím, že je spoustu lidí doma, uvědomíme si, že jsou profese, které lze vykonávat doma a že si člověk dokáže rozvrhnout práci. Zaniknou některé pozice a budou vznikat nové s úplně jinou náplní? U kolika takových pozic zjistíme, že nejsou potřeba? Kolik lidí se bude muset přeorientovat a začít třeba dělat úplně něco jiného?
Jak na tom budou potom kulturní, sportovní a stravovací zařízení, když lidé zase začnou hledat i jiná řešení? Které se udrží a které ne? Budou vznikat nové, s novými koncepty a možnostmi? Budou se i potom lidé držet více v přírodě anebo se vrátí k těm nákupům do těch center?
Donutí to vlády jednotlivých zemí regulovat nějak turismus ve svých zemích? Lidé se určitě rozdělí na ty, co budou chtít vyletět hned po tom, co se otevřou hranice a na ty, co budou cestovat ve své rodné zemi. Nebo se vrátíme do toho stejného a na některých místech pořád půjde o masový turismus?
Jaký dopad to bude mít do zemědělství? Některé plodiny možná třeba vůbec nebudou nebo jich bude málo. Co bychom měli udělat pak, když už vlastně není žádoucí, mít víc polí, protože tím bereme lesy zajícům, srnkám, veverkám a dalším?
Jaké budou vztahy po tom, kdy někteří nebyli vůbec zvyklí spolu fungovat doma? Kolik lidí to spojí a kolik lidí to rozdělí. Kolik lidí změní směr i život. Kolik lidí se v tom bude plácat a kolik lidí vstane jako fénix z popela a budou najednou úplně noví a jiní lidé? Kolik lidí na planetě to rozpojí a kolik spojí?
Možná zjistíme, že jsme na sobě všichni závislí a že potřebujeme i přírodu k tomu, aby nám zase začala pomáhat a my jí.
Ano, mohla bych pokračovat dalšími a dalšími otázkami. Jedno z toho je jisté, svět se změní, nebude jako dřív. Budeme vědět, že se příroda může kdykoliv ozvat, jsme lidé, máme tendenci zapomínat, a věci půjdou dál. Jak to se teprve ukáže, asi nikdo nemá zázračnou kouli k tomu, aby řekl, jak se to bude vyvíjet. V jedno snad věřím, že se v lidech zase objeví pokora a lidskost.
Držte se, s láskou Veru
Article is part of a serial Beruška a její příběhy
Related Articles:
Po 4 měsících temna cítím, že jsem zpět
Bráníme si jako lidé více soukromí?
Je risk zisk nebo prohra?
Ze dne na den
Dobré a špatné rady
... other articles in the series
