Člověk, který chytá dva králíky, nechytí ani ...
Nad čím trávíme většinu dní, do čeho jsme ponoření, že nevnímáme nic moc okolo nás, co nás tlačí „na patě“?
Někdo kdysi napsal, že čas je tím nejcennějším zbožím, a přesto většina z nás žije, jako bychom ho měli nekonečné zásoby.
Už jste si někdy zkusili rozdělit den a pozorovat ho? Kolikrát jste mysleli negativně? Kolikrát vás ovládly myšlenky a nechali jste se unést? Kolikrát jste se pochválili? Kolikrát jste za ten den udělali něco hezkého pro sebe? Kolikrát jste udělali něco pro vaše vztahy? Kolikrát jste místo telefonu příteli nebo kamarádům raději večer zvolili práci? A tak si můžeme položit hodně otázek.
Víte, co vás ovládá většinu dne, co je pro vás podstatné. Máme naloženo hodně nekonečných přání a požadavků a někdy si ještě pořád přikládáme další a další polínka, další a další tlak.
Prosí vás děti, ať si na ně uděláte čas? Prosí vás manžel/ka, abyste šli spolu na procházku nebo večeři? Čemu podřizujete svůj soukromý a pracovní život?
Ač všichni tvrdí, že to, co si myslí přátelé a okolí je jedno a máme žít to svoje. Při tomto pozorování jsem zjistila, že se vlastně ohlížím na to co, kdo co na to řekne. Docela zajímavé poznání. Začala jsem dělat něco jiného a najednou máte vyjít ze své komfortní zóny, něco napsat nebo zveřejnit či někoho sledovat, kdo vás motivuje. No jo, ale co najednou je tam, co když? Co když si to přečtou mí bývalí kolegové, co když si to přečte někdo z rodiny? Co když tím odhalím až moc sebe, a to co chci? Co když se mi za to budou za rohem smát? Co když se to někomu nebude líbit?
Ale důležité je překonávat ty co když vaším tempem, krok za krokem. Protože místo těch všech, co když, si položte jinou otázku? Co všechno ti lidé udělali v životě pro mě? Co všechno ti lidé napsali sami nebo vás jen pozorují na sociálních sítí a za rohem se o vás baví? Co všechno mohou říct o vás, když už vás třeba roky neviděli? Bude ten člověk žít každé vaše rozhodnutí a pokaždé, když se rozhodnete, budete mu to říkat nebo se to dozví?
Při tomto jsem si uvědomila konečně jedno. Je opravdu jedno, co kdo myslí a platí, nesuď a nepředpokládej, jak se tomu člověku žije, pokud si neušel míli v jeho botách, obrazně řečeno. Víte ono je jednodušší mluvit o těch druhých, protože nikdo nechce mluvit moc o sobě, hlavně aby se něco bližšího nikdo nic nedozvěděl, vlastně hrajeme spoustu her. Ale jedno je jisté, můžete dostat spoustu rad, ať vyžádaných nebo nevyžádaných, můžete klidně číst negace, můžete se klidně pohádat, můžete napsat něco, co se někomu nebude líbit. Jedno je jasné, nezavděčíte se všem, není to v lidských silách, není to možné.
Ten známý, člen rodiny, přítel, vám může říct, že mu nelíbí, to, co jste napsali nebo prezentovali, smažete to jen pro to, že se to někomu nelíbí? Mívala jsem ty tendence, abych nebyla kontroverzní nějakým tématem, ale kde je hranice kontroverze. Tohle byl můj tlak, brala jsem to jako dost důležité a až teď vidím, že ten člověk už třeba se mnou 2 roky nemá nic společného a stejně se dozvím, že o mě špitá. Takže je jedno, ať napíšete cokoliv nebo sdílíte cokoliv, ten člověk už si o mě myslí svoje a já nechci bojovat za to, aby změnil názor člověk, kterého vídám zřídka kdy, jen pro to, že to byl třeba kolega.
Jaké tlaky máte dané? Odpovídáte hned na každou zprávu v telefonu či na e-mailu? Zvednete hned telefon, když vám někdo volá? Pořád někomu pomáháte a on si toho neváží a vy jste to začali vidět?
Kolik takových věcí děláte? Neříkám, že nemáte pomáhat bližním nebo odpovídat na zprávy, jen se ptám, zda když tolik času dáte do odpovědí, kolik času si necháte na sebe a seberozvoj nebo klidně setrvání v tichu.
Hodně lidí mluví totiž o tom, že nemají klid, že je pořád něco ruší, práce, děti, partner, rodiče, pořád je něco ruší. Ale když pak klid dostanou, nevědí, jak s ním naložit a je to pro ně nekomfortní zóna a neví, jak se v ní pohybovat, a tak spěchají zpět do ruchu, protože co kdyby se mohli ocitnout tváří v tvář se svými myšlenkami.
Zkuste se pár dní pozorovat a napsat si poznámky a zjistíte, co za ten den považujete za podstatné, možná budete překvapeni výsledkem a možná vás to donutí se někam posunout nebo něco změnit či si uvědomit, že to změnit potřebuje a třeba nenajdete nic ke změně a v tom vám gratuluju, je to super, pokud to tak je.
S láskou Veru
Article is part of a serial Práce versus podnikání - činnorodost
Related Articles:
První reklamace
Vysvětlovat anebo nevysvětlovat
Jsme online, hurá i fuj
Mlčeti zlato
Žraloci na cestě
... other articles in the series
