Člověk a svět
Člověk je odrazem své duše, proudu absolutně vyrovnané frekvence plynoucí z jednoty vědomí. Jeho duch je odrazem, jeho duše a činy, skutky i scénáře jsou projevem celkové duševní bytosti v projevu vesmíru.
Žijeme v myšlenkovém světě. V myšlenkovém světě, který je projevem základních vesmírných principů vycházejících z jednotného stavu absolutní harmonie, z lásky (kapitola I). A opačně, absolutní harmonie se projevuje skrze sebe sama a duševní centra ve vesmíru (kapitola III), kde každé vyrovnané centrum vytváří svůj informační celek, svého ducha. Ten prochází všemi úrovněmi vibrací a vyrovnává, harmonizuje polarity na všech frekvenčních úrovních (kapitola II), duchovně, tedy myšlenkově (kapitola IV).
Člověk je projevem své duše jako vyrovnaného centra absolutní harmonie a svého ducha jako informačního celku v prostředí duálního vesmíru. Člověk je celoexistenční bytostí v projevu dané úrovně reality, daného zrcadlení, které je stále součástí celku a odráží ho. Duch duše procesuje informace na všech frekvenčních úrovních, dimenzích, kde se projevuje duše, tedy i člověk je svým duchem v realitě Země a je stále součástí tohoto svého procesu. I vnímání světa lidí je odrazem astrálním a odraz astrální je odrazem světa lidí (Kniha Uvědomění: kapitola 4.7.). Hmota je odrazem, myšlenky jsou odrazem i děje, skutky a scénáře jsou odrazem. Člověk je odrazem své duše, proudu absolutně vyrovnané frekvence plynoucí z jednoty vědomí, jeho duch je odrazem, jeho duše a činy, skutky a scénáře, i odrazy zrcadlení jsou projevem celkové duševní bytosti v projevu vesmíru. Vše v astrální úrovni i v jakémkoli světě funguje simultárně v singularitě a děje probíhají kauzálně. Proto v projevu jednoty je vše zrcadleno a nic není vynecháno, jelikož nic není odlišné, co vychází z počátku a v projevu může být pouze odrazem.
Na Zemi se dostává člověk do prostředí společného. Mnoho lidí, mnoho duchů, je mnoho informačních proudů v mnoha myslích, tedy v mnoha informačních uzlech (Kniha Uvědomění: kapitola 6.6). Člověk, bytost lásky, se ve sdíleném prostředí projevuje vůlí a jednáním svého celkového projevu. Svět lidí je zrcadlením projevu astrálního, tak i člověk a jeho mysl (jeho duch) zde vstupuje do sdíleného prostředí, které je myšlenkovým prostředím multidimenzionálním (multidimenzionálním - dle frekvenčních úrovní). Tak jako člověk v projevu individuality je svobodnou bytostí, mající vlastní tělo a mysl, tak jeho duch je svobodnou bytostí, mající vlastní elektromagnetické pole vycházející z frekvence 0 (Kniha Uvědomění: kapitola I) a to v jakémkoli zrcadlení. Člověk si proto i v projevu „holografickém“ v zrcadle světů, dějů, scénářů a skutků zachovává svobodnou mysl. A to i ve sdílené informační mřížce Země, tedy v informačním sdíleném prostoru dané reality, která je vnímána jako "vnější" svět.
Multidimenzionální úroveň Země je tedy informační rozhraní, platforma, kterou bychom mohli označit jako obrovský informační uzel vesmíru, vždy fungující na základě základních vesmírných principů. Informační platformu lze brát z pohledu jednak informačního, ale i z pohledu celistvého, duchovního, formálního časového a prostorového, který nám je chápáním blíže. Informační platforma akcí a reakcí je projevena primárně vůlí “Země” jako takové, tedy samostatným centrem O Země, se svým elektromagnetickým polem. Jde o duši Země, hvězdu, projev lásky, jednoty, přičemž jejího ducha (elektromagnetické informační pole), lze označit jako informační platformou Země. To, jak vnímají Zemi lidé, je skrze zrcadlení informací na jejich úrovni reality. To, že na planetě někteří nevnímají další frekvence, “stanice rádia”, neznamená, že zde nejsou. Země není prostředím, kde by působil pouze jeden informační labyrint s jednou neměnící se frekvencí. Na Zemi působí více úrovní, jakoby na Zemi bylo možné naladit více stanic na rádiu. Respektive základní frekvencí informační mřížky Země, vnímaná lidmi, je stabilní frekvence zrcadlení lidí a jejich běžné myšlenkové úrovně.
Rostliny jsou absolutně naladěny na neutrální energii země, v podstatě můžeme říci, že informačně naplňují plně jednotu s vědomím Země, vědomím přírody jako centra O (Kniha Uvědomění: kapitola 2.2.). Klid vycházející z přírody je dán neovlivněním vnějšími vlivy. Tedy z pohledu člověka, který funguje na zemi v určité informační mřížce a informačním labyrintu sdíleného prostředí, je klid přírody pocitově kontakt s něčím, co udržuje svou vyrovnanou jednotu prostředí sladěnou s vesmírnými rytmy. Zvířata mají vlastní samostatnou mysl, tedy vlastní vůli, přičemž zůstávají povětšinou naladěni na celek, vědomou součást.
více: svetlove.eu/cs/kniha-uvedomeni/
