Chyby v životě
Každý z nás udělá chybu/y, chybu můžeme udělat každý den, častěji i méně častěji, vážné i méně vážné. Ale děláme je běžně.
Kolikrát si za chybu můžeme prostě my sami, ale také hodně chyb, které vznikají z komunikace, spolupráce, přátelství, vztahů, v rodině atd. A na to jsou většinou vždycky 2.
Tento týden jsem řešila chybu, která nastala a já přiznala, že jsem si toho emailu prostě nevšimla a nechápu jak, ale jen to dokresli to, na co jsem poslední měsíce upozorňovala, že forma evidence dle emailu není úplně nejlepší a že se může cokoliv ztratit nebo dát do jiné složky. A to se také stalo, že jeden email se prostě svezl s jiným a já ho v těch stovkách emailů přehlídla.
Co ale následovalo bylo to, že jsem se skoro celý týden cítila jak na pranýři. Zpozdilo to některé věci a komunikaci, a i když jsem se dvakrát omluvila asi to není dost. A to se jen upravil jeden papír a nebyly z toho žádné následky. Kolikrát by se měl člověk omlouvat a kdy už je to jen toho druhého ego, že chce slyšet tu omluvu několikrát a nepřipustí vlastní chybu, že byl na danou věc několikrát upozorněn.
Mám pořád takový stísněný pocit za ten týden, ten pocit, že se mám znovu omlouvat i když už není za co, protože je to pryč. Ale stále jako bych cítila, že ta druhá strana chce, abych se omlouvala zase a o znovu a sypala si popel na hlavu, vůbec se necítím ok z toho. Ještě navíc, když jsem upozorňovala, že ta kontrola neexistuje a že email se lehce někde založí nebo přehlídne.
Já nejsem typ člověk, který se umí moc pochválit, ale jsem schopná si chybu pamatovat roky a vždy se snažím z toho poučit a napravit maximálně, co jde. Mám pocit, že se někdy doslova bičuji za to, co se stalo. Nemyslím si, že je to dobré, ale tady se projevuje můj perfekcionismus, kdy se snažím dělat všechno na maximum.
Jak řešíte chyby vy? Zachvilku o ní nevíte nebo si ji pamatujete dlouho? Co když nejste jen vy sami, kdo se na chybě podílel, jak se k tomu stavíte?
Umíte se pochválit? Umíte tu chybu strávit rychle?
Jak se říká, člověk je tvor omylný a často chybující a je jen o tom, jak k tomu přistoupíte. Já si sypu popel dost na hlavu, ale je to opravdu díky tomu, kolik úsilí do toho vkládám a pak těžce beru, když někde udělám chybu.
Dobré je, když jde chyba napravit. Někdy nejde možná ani tak o chybu, ale jako o tom, co se stalo teď a neviděli jsme to v minulosti.
Jak se zbavit toho starého modelu bičování se za každý prohřešek a každou chybu. Jsou chyby, za které bychom se nejradši neviděli, protože byly velké a těžké a blbě se nám nesly. Nebo jsme udělali chyby, které se s námi vlečou roky a my s nimi bojujeme a překonáváme je dnes a denně nebo měsíc co měsíc.
Ráda bych uměla chybu zpracovat rychleji a bez toho, abych si to brala až příliš osobně. Znám lidi, kteří se nad tím ani nepozastaví. Jsou lidi, kteří si chybu ani neuvědomí, jsou lidi, kteří si ani neuvědomí, že někomu dalšímu ublížili, jsou lidi, kteří si ještě myslí, že jsou vlastně v právu, když udělali chybu. Ne, určitě tento postoj není správný, ale tito lidé se cítí nad věcí a vlastně se jim žije fajn s pocitem, že nic neudělali.
U chyb nás hodně ovlivňuje ego, u chyb se hodně projeví náš charakter k nápravě, omluvě nebo urovnání sporu. Ego ale u chyb vládne a je na nás na kterou stranu se postavíme, zda že je nám to úplně jedno nebo zda že se nás to maximálně týká a cítíme se jak na pranýři, i když náš podíl na chybě není 100%.
Pak jsou chyby, které vypadají nevinně, ale bohužel si vyberou velkou daň, ač to nebylo děláno se zlým úmyslem a člověk se k té chybě dostal vlastně omylem. Nebo to na něj někdo nastražil, ale touto cestou se v tom článku vydávat nechci, ač jsem pár příběhů z mého nejbližšího okolí slyšela...
Chybovati je lidské a odpouštěti je božské.
S láskou Veru
Article is part of a serial Beruška a její příběhy
Related Articles:
Po 4 měsících temna cítím, že jsem zpět
Bráníme si jako lidé více soukromí?
Je risk zisk nebo prohra?
Ze dne na den
Dobré a špatné rady
... other articles in the series
