Chemie nás nikdy nemůže uzdravit a proč tomu tak je..
Zastaralé vzorce myšlení lidstva: Mám nemoc, vezmu si prášek, ono se to zlepší a uzdravím se. Ve skutečnosti tím dávám najevo, že se vzdávám osobní svobody a předávám svobodou vůli a odpovědnost za svá rozhodnutí někomu jinému, kdo mi dá prášek nebo tomu, kdo ten ...
Můžete mi namítat, že to ale přece lidem pomáhá. To kouzlo je v tom, že se sice může dostavit uvolnění, ale jen do jisté míry. Viditelné příznaky zmizí, ale problém na psychosomatické úrovni zůstává dál. Jen se problém přesunul do jiné části těla nebo se odložil na později až účinnost léků pomine.
Jistě jsou případy, kdy věc zašla příliš daleko a naše psychika už sama o sobě nedokáže zvrátit sama o sobě misky vah. To je ten moment, kdy prášek může být jakousi poslední úlevou, kdy člověk dostane šanci popadnout alespoň trochu dech. Jenže i v tomto případě záleží na každém, aby si uklidil sám v sobě. Jinak je možné, že dojde recidivě. Nemoc se vrátí, protože jsme nesplnili lekci, kterou nám osud naložil.
Stejně tak, jako když lidé podstupují fyzické operace na těle. Problém nezmizí, jen se změní dispozice. Zažitý vzorec tohoto léčení je založeno na úvaze: „Mé tělo je stroj, který odvezu do opravny a tam se o něj někdo postará, aby zase fungovalo.“.
Jsme naučení, se vzdát odpovědnosti za to, že jsme se dostali do takové situace svým jednáním a životním stylem. Viz například „Pane doktore, napište mi tady nějaký ty prášky, abych byl zase zdravej“. Přitom jste pořád jen my – každý sám za sebe, kdo drží klíč k celé záhadě a svému zdraví.
Nový pohled a přístup k uzdravení jsou homeopatika, bylinky a informatika. Tedy látky, které mají přírodní základ a dokonce mohou být v některých případech účinnější tam, kde moderní medicína dotyčné osoby odepisuje jako chronicky neléčitelné. Základem všech těchto látek je práce s informacemi. To znamená, že ten, kdo přijímá danou věc ústně nebo dotykem a nebo jen tím, že si danou věc vizualizuje, primárně přijímá fakt, že je to zdroj jeho uzdravení. Že je to ta berle, která mu pomůže na nohy. Ne nástroj, který bude nahrazovat jeho neschopnost. V momentě, kdy stále uvažujete stylem “Ono se to za mne udělá” je docela dost pravděpodobné, že to nebude fungovat. Chce to převzít svůj díl odpovědnosti za svůj život a osud.
Občas říkáme automatické fráze, aniž bychom vnímali jejich hloubku: "Nejraději bych se na to vykašlal." "Nemohl jsem toho šéfa vydýchat." "Unavuje mne to." "Vyčerpává mne to." "Pije mi tím krev." "Budu z toho ne-mocný." "Jsem bez-mocný." Zkuste zkoumat sílu každého toho slova. Je to v mnoha ohledech vyjádřením skutečného stavu, který se nám děje. Jen my jej nejsme zvyklí vědomě vnímat. Mnohdy je atmosféra v našem okolí tak těžká a intenzivní, že ztrácíme schopnost vnímat slabé signály našeho těla, které nám říkají: tohle je už opravdu přes naše fyzické a psychické síly. A pokud jsme opravdu hodně zaslepení, pak se ten pocit manifestuje jako rýma, kašel, úzkost, atd. Prostě nemoci. Co je teda příčina a co jsou následky? Příčina = situace, potíže, problém. Následek = ne-moc, bez-moc.
A jak je to u dětí? Malé děti teprve svět kolem nich poznávají. Skrze nemoc zrcadlí atmosféru v rodině ať už u té nejbližší nebo u té širší. Reagují na nevyřčené a nepojmenované pocity a všechny situace kolem nich, které dospělí neumí v sobě uzdravit a vyřešit. Ale ty děti to také neumí vyřešit ani uzdravit a skrze vnímání jsou z toho ne-mocní.
Že my, dospělí něco ve svém životě nezvládáme? Ano. Že si neseme nějakou karmickou zátěž z minula? Ano. Že jsme se v dosavadním životě a v dosavadních životních situacích naučili jednat způsobem, který nám už neslouží? Ano.
Co tedy s tím? Uvědomme si, že jsme dovedli naše životy a společnost do stavu, kdy se v ní nedá dýchat. Náš životní styl nás doslova fyzicky a psychicky dusí. Takže určitě začít sám od sebe. Co já mohu udělat proto, abych se cítil JÁ SÁM sám lépe? Co mohu udělat JÁ SÁM za sebe pro sebe, abych byl příkladem v dobrém slova smyslu i pro mé blízké včetně dětí? Na co jsem JÁ ve svém životě ještě zapomněl, že nejen mně, ale i mým dětem se vyplatí být nemocné?
Každá doba má své. Každá doba má svůj kontext, ve kterém některé věci fungují a jiné zase ne. Každá doba má své lidi a životní styl, nebo-li informační pole, ve kterém se společnost nachází. To vytváří kolektivní vědomí či iluzi toho, zda věci fungují nebo ne. Musíte si nejdříve změnit myšlenkový vzorec. Někteří lidé už konečně přestávají věřit v prášky, penicilíny, očkování, protože si začínají uvědomovat, že mohou věci napravit jen s pozice své vlastní vůle anebo tím, že se vrátí k přírodě (přírodní bylinky). S každou generací roste nová vlna vědomí. Nový způsob chápání života a jeho možností. Není tak, že to, co fungovalo před 50 lety, musí fungovat i dnes. Podívejte se, jak stále musíme hledat účinnější chemické látky, protože proti těm původním se stále komplikovanější nemoci i náš imunitní systém staly rezistentní, nebo-li naučily se nebrat je vážně.
Chci tímto všechny kolem stimulovat k tomu, aby se sami zamysleli nad každým zdravotním neduhem, který je trápí, uměli pojmenovat příčinu, z které pramení a hlavně ji dokázali vyřešit vědomým způsobem. Pohlédněte do sebe samotných a přestaňme léky (lekáním) problém jen odsouvat do pozadí.
Měj krásný den a buď ZDRÁV ❤️
