Byl Steve Jobs skutečně šťastný?
Tento týden jedna dáma zmínila na své přednášce jako vzor podnikání Steva Jobse. Viděla jsem dokument o něm, několikrát viděla jeho slova před smrtí. Což mě donutilo přemýšlet, zda byl tento člověk skutečně v životě šťastný.
Určitě nemohu nijak potvrdit, že to byla jeho skutečná slova. Ale i tak stojí za zamyšlení. "Vědomí, že brzo umřu, je to nejdůležitější, co mi pomohlo učinit zásadní životní rozhodnutí. Téměř všechno, veškerá vnější očekávání, pýcha, strach z nesnází nebo neúspěchu, jsou tváří v tvář smrti nicotné – zůstává jen to důležité. Nejlepší způsob, jak nespadnout do pasti představy, že máte co ztratit, je uvědomovat si, že zemřete. Už jste totiž nazí. Není důvod nejít za tím, co vám říká srdce." Podobné dopisy kolují po světě v kratší či delší verzi.
Ať už ty slova řekl nebo neřekl, fakt jsem se zamyslela nad tím, zda byl šťastný? A zajímalo by mě, kdyby se na chvíli vrátil, co by byl jeho vzkaz?
Z hlediska podnikání to byl úspěšný člověk, který zažil několik vzestupů a pádů, které jsou ukázány v knize i filmu o něm. Z toho filmu působí jako neústupný, místy bez jakýchkoliv emocí, neustále pracující člověk. Mohli bychom říci, že se hnal za penězi? Možná to byl jeden z motivů, ale když se podíváme do kabelky a část lidí vytáhne jeho nakouslé jablko, nebo iPad nebo hodinky, tak byl spíše vizionář, tvůrce a člověk, který chtěl jít neustále dál a rozvíjet, to co už vymyslel a také vymýšlet nové. Můžete mít anebo nemít rádi jeho jablko, ale on stále stojí za tím, co to jablko představuje. Vize jednoho nadaného člověka. Ano možná by to vymyslel jiný Steve, ale určitě by jablko nebo to, co je jablko teď.
Bez lidí jako Steve by některé technické pokroky neděly nebo by třeba vypadaly jinak. On je opravdu dost pozoruhodný člověk, jak pracovně, tak osobně. Svými vynálezy si tito inovátoři a tvůrci v podstatě zajistili nesmrtelnost, protože se o nich bude mluvit dlouho a stále bude někdo připomínat. V podstatě jako si svou velikostí zasloužili nesmrtelnost v Egyptě faraoni. Možná troufalé přirovnání, ale myslím, že to, co bylo objeveno, jsou stále jen střípky velikosti této civilizace.
A zajímalo by mě, kolik takových podobných lidí sedí v garáži, v pokoji, kdekoliv a pracují na dalším technickém pokroku. Co nám přinesou další léta a desetiletí v technickém, personálním i přírodním vývoji uděje a kolik lidí bude tak známých jako Steve. Ti lidé prochází velkým stresem, potřebují si vytvořit zázemí lidí okolo, kteří budou pomáhat s tvorbou jeho vizí, protože oni jako tvůrci potřebují vytvořit dobrý tým lidí okolo, aby se mohli věnovat novým nápadům, jsou tvůrci, takže některé věci jsou nuceni delegovat, protože v podstatě administrativní a byrokratické věci je brzdí.
Jak moc byl šťastný v osobním životě se dá jen těžko popsat, něco čteme v knize a něco ve filmu, ale pořád to budou jen střípky toho, co žil. Možná, tak jak to dělal, to dělal, jak nejlépe uměl a s věkem roste zkušenost a mění se i přístup k rodinným věcem. Můžeme ho soudit, za to co dělal nebo nedělal nebo za to, že určité věci dělal pozdě, ale jak si můžeme dovolit soudit a říct, že něco dělal špatně, to mohl posoudit jen on sám a měnit své rozhodnutí.
Pokud se vrátím k jeho slovům, tak mi k tomu člověku příliš nesedí, ale je možné, že došel v průběhu nemoci tak velkému uvědomění, že napsal něco tak niterného, co nebylo jeho typickými texty.
Pokud si kladete otázku, proč toho, co dosáhl on, nedokážeme dosáhnout všichni pílí a vytrvalostí? Ona ta odpověď jednoduchá, každý jsme jiný a někdo bude raději vklidu u televize večer a je to v pořádku a někdo místo té televize bude kutat ve sklepě a vytvářet a vymýšlet své nové nápady a bude věřit, že jednou prorazí.
Možná je Steve ztělesněním „amerického snu“ a možná není, protože neznáme to, co by na to řekl on sám, jestli skutečně žil „americký sen“. Kéž by teď mohl promluvit bez obalu, bez toho, co bylo napsáno v knize či natočeno ve filmu. Co by nám doporučil, jít za hlasem srdce a přes všechny překážky nebo být vklidu normálním člověkem, který ráno vstane a jde do zaměstnání, a tak každý den. Jaká by byla jeho slova teď?
Ale ten odkaz, co zanechal je neuvěřitelný, ta síla jednoho člověka. Obdivuhodné a motivující nikdy nevzdat cestu, po které člověk jde, ať už dělá jakákoliv rozhodnutí.
S láskou Veru
Article is part of a serial Práce versus podnikání - činnorodost
Related Articles:
První reklamace
Vysvětlovat anebo nevysvětlovat
Jsme online, hurá i fuj
Mlčeti zlato
Žraloci na cestě
... other articles in the series
