…Vypli proud…
Vraceli jsme se domů z města a volala nám teta, že už 3 hodiny nejede proud a nepůjde asi až do pozdního včera, den před Štědrým dnem, protože spadl strom na elektrické vedení.
Přijeli jsme domů, nachystali všude svíčky, otevřeli jsme víno a sedli jsme si celá rodina do obývacího pokoje. Ono Vám totiž vypne úplně vše včetně wifi a mobil si necháváte na to, kdyby bylo potřeba a neplýtvali jste baterií a nevyčerpávali energii.
Dlouho se to nestalo, aby na tak dlouho vypli proud. Jako rodina jsme seděli všichni vedle sebe a začali jsme si povídat. Povídali jsme si o tátově i mámině dětství. Kde všude byli, co zažili, koho měli okolo a u toho si jen tak při svíčkách popíjeli vínko.
Byla ta asi nejkouzelnější chvilka před Vánoci, kdy jsme byli spolu, byli jsme tam a povídali si bez mobilů a sociálních sítí, zpráv v televizi a dalších rušivých elementů. Jak jsme si povídali, tak mě to nutilo se zamyslet, jak to měli naši dědové a babičky. Neměli mobily ani žádné technické vymoženosti a večer šli prostě spát nebo si povídali u svíček.
Na jednu stranu nás sociální sítě spojují se všemi, které jsme potkali na cestách a ve světě, ale nevzdalují nás od těch, co máme doma? Trochu nám mobily přirostly k ruce. Z toho pramení ta menší a menší ochota si povídat, protože si povídáme online. Ono papír a mobil snese vše, ale říct někomu něco do očí se stává těžší a těžší.
Zamyslela jsem se, jak to dělaly babičky a dědové, museli si přece říkat i těžké věci přímo do očí, nemohli si poslat sms.
Později nahradily povídání televize, protože jste prostě zmáčkli tlačítko a ono se to zapnulo a vy jste se soustředili, na to, co zrovna běží za film nebo jste sledovali zprávy. Už zde povídání nahradila televize a později veškeré nové technické vybavení. Myslím, že povídat si z očí do očí se pro některé stává těžší a těžší, a to je škoda.
Druhé zamyšlení bylo nad tím, kolik toho vlastně člověk ví o lidech, které má úplně vedle sebe. Ano povídali jste si o mnoha věcech, které zažili, ale znáte je opravdu? Táta se rozpovídal o tom, jak s babičkou jezdili na paseky a běhali tam po lese, jak měl praděda pec, na které spali. Takové ty klučičí věci, nad kterými se pousmějete. Mamka se rozpovídala o sestrách a rodičích, kde jezdili, jaké to bylo vyrůstat jako nejmladší z rodiny. Kolik toho víte ze života svých rodičů?
Jsme příliš zaměstnaní spěchem, že si čím dál méně vychutnáváme ten moment tady a teď? Nebo je to tak rychlá doba, že to ani nejde. Zkoušeli jste se zastavit a zpomalit? Kolik času trávíte se svými nejbližšími?
Miluji Vánoce a jsou od toho, abyste je trávili v kruhu rodinném, nemusí to být jen máma a táta, může to být kdokoliv, koho považujete za rodinu, ať už je to kdekoliv na této planetě. Prostě někdo, s kým je vám dobře, se kterým chcete trávit čas.
Proč pořád tolik spěcháme? Jsme opravdu v takovém kole povinností, že nevnímáme plynutí života? Když vezmu tento jeden večer, dal mi mnoho a budu si ho dlouho vážit. Protože to byl moment, který tmelí rodinu. Pořád se řeší, co se má a musí udělat, ale chybí tyto tmelící momenty.
Pro mě to bylo něco, že máme mít více těchto tmelících momentů. Jsou krásné a jedinečné a když je zachytíte, bude si je pamatovat velmi dlouho. Magické kouzlo okamžiku, kdy vám nezbude nic jiného než se zastavit.
Jsem ráda, že žiji v dnešní době, mám ráda technický pokrok a zajímá mě, kam se můžeme ještě dál dostat. Ale myslím, že bychom neměli zapomínat ani na staré zvyky a tradice, abychom nezapomínali na lidi okolo sebe a abychom si s nimi povídali. Ono, když vezmeme, že by proud nějakou dobu nešel, tak bychom se vrátili několik let zpět a bylo by zajímavé sledovat, co to udělá s lidmi, kteří jsou zvyklí fungovat jen online.
Užívejme si magických chvilek s rodinou a buďme za ně vděční. Je v tom kouzlo, které spojuje rodiny i přátele. Prostě zkuste někdy vypnout proud 😊
Article is part of a serial Beruška a její příběhy
Related Articles:
Po 4 měsících temna cítím, že jsem zpět
Bráníme si jako lidé více soukromí?
Je risk zisk nebo prohra?
Ze dne na den
Dobré a špatné rady
... other articles in the series
