Autopatie - univerzální metoda samoléčby chronických nemocí těla a mysli
Autopatie je cesta ke zdraví, metoda celkového pozitivního ovlivňování lidského organismu, vyrůstající na základech klasické homeopatie. Jedná se o použití homeopatickým způsobem upravené vlastní tělesné informace osoby, která jí má být pozitivně ovlivněna. Je metodou ...
Léčebné umění autopatie vychází z klasické konstituční homeopatie. Zakladatel homeopatie, německý lékař Samuel Hahnemann ve svém díle Organon léčebného umění říká, že nemoc je vždy duchovní povahy. Když je homeopatický lék nebo autopatický preparát naředěn odpovídajícím množstvím vody, pozdvihneme jej do té sféry, kde operuje naše duchovní neboli vitální energie. Při její stimulaci tímto ředícím principem a následnou aplikací pak dochází na základě frekvenční rezonance k vyladění rozladěných jemných energií v těle nemocného. Vitální energie se dostane do zdravých a harmonických vibrací, které následně začnou vytvářet zdravé a harmonické orgány a potažmo celé tělo. Nemocným se začne zlepšovat astma, mizet ekzém, nateklé klouby přestávají být tak citlivé, mizí z těla chronický zánět. Zharmonizuje se i psychika, zlepší se životní pocit, lidé vnímají celkový nadhled nad nepříznivými životními situacemi apod. Působení autopatie je v tomto smyslu naprosto univerzální. Metody operující s vitální silou léčeného jsou těmi nejosvědčenějšími metodami léčby, které existují tisíce let (ajurvéda, akupunktura, qi gong atd.) a za pomoci kterých se po světě léčí miliardy lidí. Proč by se pomocí nich taková kvanta lidí léčila, kdyby neměli pozitivní zkušenost? Jednu takovou příjemnou zkušenost při autopatii zažil i pán, se kterým jsem byl po dobu několika měsíců v kontaktu, který se na mě obrátil s konkrétními problémy a z pohledu západní medicíny měl status nevyléčitelný.
Muž ve věku 50let ke mně přišel na konzultaci a říkal, že před 7 lety mu byla diagnostikována cukrovka II. typu – snížená citlivost tkání těla k inzulinu. Po celou dobu od zjištění diagnózy lékařem užívá 3x denně amaryl. Hodnoty glykemie se pohybovaly mezi 7,4 – 11. Má zvýšený krevní tlak, na jehož snížení užívá 1x denně lékařem předepsaný lék. Po dobu tří let trpí jednou za dva měsíce průjmy, které trvají 2-3 dny. Dva roky má potíže s erekcí.
Dávkování autopatického preparátu (AP) po této úvodní konzultaci jsem navrhl následovně:
1. týden: příprava z 1,5l denně a střídat metodu z vařené sliny a vařeného dechu
2. týden: 1,5l příprava obden a střídat metody slina var a dech var
3. týden: 3l obden a střídat metody slina var a dech var
4. týden: 3l vař. dech obden
5. týden: 4,5l 2x týdně dech var
6. týden: 6l 1 týdně dech var
8. týden: 8l 1x týdně dech var
Při kontrole o necelé 2 měsíce později jsem si po jeho výpovědi mohl do záznamů zapsat následující:
Hodnota glykemie je stabilně kolem hodnoty 6 – běžná hodnota u zdravého člověka. (Měření probíhá vždy ve stejnou denní dobu.) Lékař mu nařídil snížit dávkování amarylu o 70%. Krevní tlak se upravil do standardních hodnot a léky vysadil. Průjmy se za tu dobu nevyskytly. A potíže s erekcí taktéž nezaregistroval. Objevila se drobná bolest pod levou lopatkou. Cítil se vitální a svěží. Působil spokojeně.
Dávkování AP po této kontrolní konzultaci jsem zvolil takto:
Navázat na původní dávkování a připravovat metodu z dechu (bez varu) a zvyšovat každý týden stupeň ředění o 1l. Četnost podání 1x týdně.
Do další kontroly ke konci září se dostal na potenci 16l a referoval o ustálení zlepšeného stavu z minulého období. Dávky amarylu snížil oproti poslední kontrole o 1/3. Potíže, o kterých hovořil na 1. konzultaci, se žádným způsobem několik měsíců neprojevují. Občas ho zabolí v koleni nebo jiném kloubu.
Dávkování do našeho příštího shledání jsme se domluvili takto: Užívat už jen 1x za 14dní preparát z nevařeného dechu 18l a dále připravovat spíše pocitově – při náznaku potíží užít jednorázově.
Pozitivně se vyvíjejících případů při autopatii u nejrozličnějších druhů fyzických a psychických potíží zaznamenáváme nemálo a považuji tedy za osobní povinnost rozšiřovat povědomí o této účinné univerzální metodě samoléčby.
Autor: Kryštof Čehovský
