(2) Texty inspirované z webu PhilDickian Gnosticism – Dickovo výjimečné učení o Plasmatu
Příspěvek byl volně přeložen s webu Philipa Kindreda Dicka – PhilDickian Gnosticism se souhlasem tvůrce webu. V příspěvku je pracováno s tématem do hloubky, s přihlédnutím ke znalostem autora k Phildickian gnosticismu. Pro účely pochopení (čeština nabízí různé možnosti) ...
Philip Kindred Dick se věnoval ve svém pochopení (novo) gnosticismu i úplně novým tématům (termínům), kdy jeden z těchto byl i termín Plazmatu (používám zkrácenou verzi Plazmat, ale je možnost použít i Plazmát). Tento termín je v pochopení Phildickian (termín ze skupiny Phildickian Gnosticism) gnosticismu jedním z nejsilnějších spojovacích článků mezi starověkým gnosticismem a moderní odrůdou Phildickian gnosticismu. Osobně se ještě přiznám k tomu, že zpracovat téma Plazmatu je docela těžké, protože jsem již našel několik variant popsání toho samého termínu, a ne vždy se tyto popisy (př. améba, virus, mem, živoucí mikroskopický organismus, entita virového typu, samoreplikující se jednotka, a moderní scifi replikátor) shodovaly. O to víc představuje tento termín větší výzvu, a očekávám i to, že se mé pochopení může i v budoucnu změnit, jak to ostatně bývá u téměř každého termínu spojeného s Phildickian gnosticismem. Pokud by tedy někdo termín pochopil jinak, budu vděčný za Vaši připomínku.
Philip Kindred Dick věřil, že v prosinci 1945 u u hornoegyptského města Nag Hammádí došlo k něčemu, co bezprostředně a natrvalo otřáslo skutečným světem.
Podle popisu v Gnostic Society Library, web gnosis.org; The Nag Hammadi Library, autorky Dr. Elaine Pagels došlo k tomu, že „v prosinci 1945 provedl arabský rolník úžasný archeologický objev v Horním Egyptě. Pověsti zakrývaly okolnosti tohoto nálezu – možná proto, že objev byl náhodný a jeho prodej na černém trhu nezákonný. Po celá léta zůstávala identita objevitele neznámá. Jednou fámou byla myšlenka, že je nálezce vrahem a kryje tak svou identitu; další fámou bylo, že našel nález poblíž města Nag Hammádí v Jabal al-Tárif, horském pásmu s více než 150 jeskyněmi. Některé z těchto jeskyní, které byly původně přirozené, byly uměle opracovány a vymalovány a poté použity jako hrobová místa již v šesté dynastii, zhruba před 4300 lety, nálezce by proto mohl být označen za vykradače hrobů.
O třicet let později sám objevitel, Muhammad Alí al-Sammán řekl, co se skutečně stalo a podal pravdivé vysvětlení. Dle jeho verze došlo k tomu, že předtím, než on a jeho bratři se (následně) pomstili za vraždu svého otce v krvavém sporu otcovu vrahovi, tak osedlali své velbloudy a odešli do Jabalu kopat sabach – tedy místní měkkou (kvalitní) půdu, kterou kvůli jejím vlastnostem používali k hnojení svých plodin. Kopali nejprve kolem mohutného balvanu a následně narazili na červenou kameninovou nádobu, téměř metr vysokou. Muhammad Alí váhal, aby nádobu rozbil, protože měl za to, že uvnitř může žít džin nebo duch.
Ale když si uvědomil, že by nádoba mohla obsahovat i zlato, zvednul se, a následně nádobu rozbil a v ní objevil uvnitř třinácti knih z papyru vázaných v kůži. Když se Muhammad Alí vrátil do svého domova v Al-Kásru, odhodil knihy a uvolněné listy papyru na slámu nahromaděné na zemi vedle trouby. Muhammadova matka, Umm-Ahmad, později připustila, že bohužel většinu papyru spálila v troubě spolu se slámou, kterou používala k zapálení ohně.
O několik týdnů později, řekl následně Muhammad Alí, že on a jeho bratři pomstili smrt svého otce vraždou Ahmeda Ismaila. Jejich matka varovala své syny, aby si udrželi zdravou mysl, jenže když se dozvěděli, že nepřítel jejich otce je poblíž, tak bratři využili příležitosti, odsekli mu končetiny … vytrhli mu srdce a společně ho pohltili jako konečný čin krvavé pomsty.
V obavě, že by policie vyšetřující vraždu prohledala jeho dům a objevila knihy, Muhammad Alí požádal mezitím kněze al-Qummus Basiliyus Abd al-Masiha, aby spisy ponechal u sebe. V době, kdy Muhammad Alí a jeho bratři byli vyslýcháni za vraždu, viděl Raghib, učitel místní historie, jednu z knih a měl podezření, že má nějakou hodnotu. Poté, co Raghib obdržel jeden spis od Al-Qummusa Basiliyuse, jej poté poslal příteli v Káhiře, aby zjistil jeho hodnotu.“ Zbytek příběhu si můžete dočíst přesně na webu Gnostic Society Library, web gnosis.org; The Nag Hammadi Library
Philip Kindred Dick dodal (na základě svého přímého poznání – gnóze), že v okamžiku kdy pastýř Muhammad Alí al-Sammán nádobu rozbil, tak z nádoby vystoupala zlatá mlha. Nejlogičtějším vysvětlením je samozřejmě to, že jemné částice obsahu nádoby byly vzduchovými proudy jednoduše rozptýleny nahoru. Z (novo) gnostického pohledu Philipa Kindreda Dicka by ale mohlo být řečeno, že to byl jen vnější náznak jemnější a záhadnější události, ke které na místě došlo, tedy v době když v nádobě pastýř Mohammed nalezl několik poněkud poškozených 13 koptských papyrových kodexů obsahujících 52 samostatných spisů s gnostickým učením. Toto bral jako zvláštní znamení.
Tento nález nakonec spustil obrovskou revoluci jak v biblistice, teologii, archeologii a mnoho vědců se vydalo díky tomuto nálezu na největší dobrodružství svého života. Texty se poté dostaly do správných rukou, kdy jedním z těch, kteří je mohli číst (poměrně brzy) byl i psycholog Carl Gustav Jung, autor proslulé Červené knihy. Philip Kindred Dick zároveň ale věřil, a to na základě svého zjeveného poznání tomu, že z nádoby uniklo současně i něco jiného.
Rukopisy z Nag Hammádí
Rukopisy z Nag Hammádí či také Knihovna z Nag Hammádí nebo Texty z Chenoboskia je soubor starověkých gnostických textů, pocházející pravděpodobně z 3. a 4. století po Kr., objevený u hornoegyptského města Nag Hammádí v roce 1945 Muhammadem Ali Sammanem. Jedná se o celkem 13 koptských papyrových kodexů, které byly uloženy v hliněné nádobě. Část textů byla vzápětí nenávratně ztracena, když některé listy byly použity na zátop. Nicméně valná většina textů se díky knězi jménem Al-Qummus Basiliyus Abd el Masih nakonec přece jen dostala do rukou vědců. Třináct papyrových kodexů obsahuje převážně spisy s gnostickým učením. Toto učení bylo do té doby známo výhradně ze spisů jeho odpůrců, především církevních otců, kteří proti gnózi neúprosně bojovali. Kodexy z Nag Hammádí jsou prvním materiálem svědčícím o tomto učení přímo a mají tak pro studium gnóze nesmírný význam.
Několik spisů se zde nachází vícekrát, a to hned v několika verzích. Charakter těchto spisů je různý – některé jsou velmi staré a mohou uchovávat staré tradice nezávislé na kanonických evangeliích (např. Tomášovo evangelium), jiné naopak se snaží o reinterpretaci kanonických textů či o nový, alternativní pohled na Ježíše jako gnostického spasitele. Podle literárního druhu se tyto spisy dělí na evangelia, skutky, (tajné) rozhovory apod.
Autory a opisovači těchto textů jsou gnostici?, (předpokládá se, že se jednalo o Pachomiovo cenobitské společenství – křesťanské společenství) pravděpodobně pocházející z blízkého kláštera sv. Pachomia, kteří je ukryli před jejich ničením zastánci biblické víry.
Citace je uvedena z Wikipedie k tématu Rukopisy z Nag Hammádí, v textu dále v článku naleznete přesný seznam nalezených textů – doporučují pročíst dopodrobna.
Abychom přesně pochopili, co to „něco“ je, musíme se ohlédnout za některými dalšími gnostickými tezemi Philipa Kindreda Dicka. Philip Kindred Dick viděl náš svět jako iracionální stvoření – produkt nepříčetné mysli. Zároveň věřil tomu, že síla rozumu a dobra však existuje i mimo náš svět. Tato síla (odjinud – z pravého světa) může poslat část sebe sama do našeho (poškozeného – zrcadlového) vesmíru, příkladem jako rozšiřující se améba (Améba je organizační struktura pojmenovaná podle stejnojmenného jednobuněčného organizmu, kterému se též říká měňavka. Jde o organismus, jehož tvar se neustále mění, čímž se zároveň pohybuje kupředu). Stejně jako améba tak může Plazmat stejně konzumovat to, čeho se dotkne. Philip Kindred Dick předpokládal, že jeden takový výčnělek (virus) byl rozšířen z pravého světa do našeho (zrcadlového – poškozeného) světa jako Ježíš. Na tomto základě byl Ježíš Kristus schopen šířit toto uzdravení jako informaci, ale ne informaci v normálním smyslu. Dick říká, že to byla „živá informace“, která byla rozeslána od Ježíše. Tuto živou informaci nazval Plazmatem a řekl, že toto je pravý význam podobenství o hořčičném zrnu.
Bible, Nový Zákon – Evangelium podle Matouše 13, 31-32 Ještě jiné podobenství jim předložil: „Království nebeské je jako hořčičné zrno, které člověk zaseje na svém poli; je sice menší, než všecka semena, ale když vyroste, je větší, než ostatní byliny a je z něho strom, takže přilétají ptáci a hnízdí v jeho větvích.“
Tam, kde plazmat (jako hořčičné zrno) padl na dobrou půdu, kdy se k tomu hodila připravená (úrodná) mysl, tak se tato živá informace dokázala zakořenit. V tomto stavu se začal plazmat vázat do lidského hostitele a získal schopnost vytvořit něco nového, co by bylo hybridem dvou sil. Plazmát by mohl vytvořit člověka, který má Gnózi (s takového člověka se stává tzv. homeoplazmát). Nezapomeňme, že dle Dickova chápání byl člověk duchovně výše postavenou bytostí než nepříčetný iracionální stvořitel (Demiurg), a to proto, že člověk pocházel a patřil (zjevně) do vyššího pravého světa, kam ho chtěl zachránit Jediný Dobrý Bůh (Logos). Člověk by mohl být po přeměně plazmatem stále oblečen v lidské tělo (jako masce), ale jeho podstata by byla od základu přeměněna, buď plně nebo alespoň částečně, blíže k pravé podstatě vyšší říše Jediného Dobrého Boha (Logos).
Jiné (pokřivené) dějiny z pohledu Philipa Kindreda Dicka – Dick proto věřil, že přesně toto se stalo v případě starověkých gnostických křesťanů, to že byli zničeni, k čemuž došlo tak, že proto-ortodoxní (katolická – všeobecná) církev a římská říše se spojily jako protilátky iracionálního systému, a společnou snahou nakonec vyřízly a zničily každého, kdo se spojil s Plazmatem a jakýmkoli zbývajícím zdrojem Plazmatu. Nastala tím dlouhá doba Temna, kdy starověcí gnostičtí křesťané byly postupně zničeni a Plazmat byl (nakonec) ukryt společně se starověkou gnózí hluboko v jeskynních a čekal na příhodný okamžik. Došlo tedy společně se spisy k ukrytí a po (znovu) objevení spisů v roce 1945 (jako nositele Živoucí informace – Plazmatu) se dokázal Plazmat znovu projevit jako autentické Ježíšovo učení nalezené v jeskyních poblíž Nag Hammádí. Plazmat byl objevem spisů v Nag Hammádí v roce 1945 tedy propuštěn znovu na svobodu, a vydal se (v těžkém rozhořčení) do světa s úmyslem usadit se znovu v poškozeném světě a pokračovat v procesu uzdravování.
Podobnost termínů Plazmat a Mem
Na začátku této části chci upozornit, že tato není, při plném významu toho slova odbornou stránkou zkoumaných termínů, ale více méně připodobňujícím výkladem termínů (zde použitý výklad jsem konzultoval s více odborníky, ale jednoduchý závěr není možný, téma mem by zasluhovalo samostatný vědecký rozbor, což s hlediska použitelnosti v tomto článku není významné, čtenář si jistě dokáže nalézt cestu k pochopení v odborných vědeckých publikacích – např. Jaroslav Flegr – Úvod do evoluční biologie).
Tady je nutné uvést, že pro Dickovské náboženské gnostické chápání je obzvláště fascinujícím aspektem myšlenky Plazmatu jeho přímá podobnost s memem. Termín „mem“ vytvořil Richard Dawkins, etolog a spisovatel populární vědy (při odborném zkoumání dojdete ke zjištění, že není jisté, jestli pojem mem Dawkins vytvořil, ale je určitě pravda, že ho rozšířil, k tomu je důležitá ještě jedna důležitá poznámka, že memy nežijí a neumírají, jen se šíří a zanikají). K tématu memu Richard Dawkins napsal v roce 1976 napsal knihu o genetice, zaměřenou na laické publikum, nazvanou Sobecký gen.
Sobecký gen je jedna z ústředních metafor moderního neodarwinismu. Podle ní je gen hlavní jednotkou přirozeného výběru, ne jednotlivec, nebo dokonce skupina, jak předpokládal výběr skupinový. Jednotlivé alely mezi sebou soupeří o zastoupení v dalších generacích a organismy jsou jejich pouhými výtvory, vehikly, které si postavily, aby se mohly účinněji prosazovat ve světě. Zdroj ke knize
Dále Richard Dawkins poznamenal, že evoluce ve skutečnosti nebyla vázána na DNA jako takovou. Evoluce je proces, při kterém se samo? replikující jednotky informací reprodukují, mutují a jsou vybrány pro nebo proti vlivům prostředí (opět nutná poznámka, aby nedošlo k velkému zkreslení – samo replikující se jednotky má Dawkins na mysli jenom když mluví o vzniku života. Pak už mluví o genech, které se úplně samy nereplikují). To se později stalo nejpozoruhodnějším objevem v oboru vývoje umělé inteligence zvaném genetické programování (opět nutná poznámka – genetické programování není samo o sobě umělá inteligence. Evoluce je tam pozorovatelná, protože je tam naprogramovaná). Tak byla (v tomto pojetí) evoluce dokonale pozorovatelná a užitečná, bez vazby na chemickou strukturu DNA. V této souvislosti se role ujaly pouze jednotky informací obsažené v křemíkovém substrátu.
Dawkins následně navrhl něco velmi podobného v kontextu lidské sociální interakce, kdy k tomu poznamenal, že koncepty nebo nápady se budou chovat podobně jako geny. Replikovali by se prostřednictvím lidské komunikace, byli vystaveni mutacím prostřednictvím alterace nebo vývoje myšlenek u jednotlivce, který by pak mohl šířit alternaci, a žijí nebo umírají podle toho, jak dobře nebo často jsou přenášeni. I když nejde o dokonalý poměr jedna k jedné, když se zkoumají některé konkrétní podrobnosti, stále jde o metaforu, která má velkou míru platnosti.
Memy, stejně jako geny, jsou podmnožinou většího celku. Geny jsou samozřejmě seskupeny do složek chromozomů. Tyto chromozomy jsou zase obsaženy ve větším světě buňky. Kolekce memů analogických k chromozomu se často nazývají memeplex, zkratka pro „coadapted mem komplex“.
Podle Dickovské gnóze (pohybujeme se již na poli (ne) plně vědecké hypotézy o Plazmatu) je Plazmát určitě mnohem větší než jeden mem. V tomto pojetí v něm totiž leží nejvýznamnější aspekty celé kultury (uschované obrazně v kompletní kronice vesmíru v tzv. Akášických záznamech? – umělý termín). Všechno, co bylo nejdůležitější pro filozofickou snahu za tři sta let, je dle Dicka zakódováno v Plazmatu.
Objev knihovny v Nag Hammádí je počátečním vektorem (Philova „semenná forma“), stejně jako vytvořený virus pro moderní genetické inženýrství. Vektor Nag Hammádí poté vloží Plazmat do lidského hostitele. Tato počáteční implantace přenáší dále Plazmat tak, jak se to už stalo, když se během 3. století skrýval (a znovu se v plné síle probudil dle Dickovského Zjevení po roce 1945). Později plazmátový memeplex dostal šanci rozmnožovat se, mutovat a znovu se rozmnožovat. Jeho jednotlivé složky memů se šíří a celek se zvětšuje a zesiluje, protože složený organismus, který ho obsahuje, začíná pohlcovat současnou kulturu, uzdravovat její části a poté vylučovat vyčištěnou formu zpět do sociálního prostředí.
