1000 scénářů + 1 navíc
Kolikrát jste si udělali scénář nějaké situace v životě? Kolik jste schopni jich udělat během dne.
Každý z nás řeší určitý počet situací během dne. Některé jsou rychlé a krátkodobé a je třeba je vyřešit hned a některé se vlečou a jiné potřebují delší čas na to, aby se rozvinuly nebo někam posunuly.
Kdy nejraději vytváříme scénáře? Tehdy, když si přejeme, aby se situace nějak vyvinula, většinou v náš prospěch.
Klasicky se to objevuje například u vztahů. Do někoho se zakoukáme, a i to vypadá velmi nadějně, pořád si píšete, scházíte se, povídáte si a je vám spolu velmi dobře. A najednou se to stane, ta druhá strana začne psát méně. A hlava začíná pracovat?
A jdou vám hlavou věty typu:
• „Co se děje?“
• „Doteď bylo všechno v pořádku a proč se to najednou zastavilo?“
• „Nerozumím tomu.“
• „Co jsem udělal špatně?“
• „Napsal/a jsem něco špatně?“
• „Ach jo, už zase, to stalo i naposled.“
Dopište si jakoukoliv další větu.
Můžeme to pitvat, řešit s kamarády, ale většinou to druhou stranu nijak moc neodblokuje, spíš se v tom budete plácat a řešit to ještě víc.
Ono v mnoha ohledech se nestalo vůbec nic a té druhé straně to nepřijde ani divné, tak se dokáže dost divit, když píšete, že se něco děje a ona vám odpoví, že ne, že se jen věnovala jen věcem, které měla naplánovány.
A vy jí odpovídáte, ale vždyť doteď vše bylo plynulé a nikdy se to nestalo. Vězte, že věci nejdou nalinkovat. Každý z nás má vlastní osobnost a můžete se ji pokusit změnit, ale většinou to nejde, pokud se ten člověk nechce formovat a růst někam dál sám.
Můžeme začít i vyjmenovávat důvody, proč se stalo. Například prostě nemá zájem nebo si potřeboval věci ujasnit a porovnat v hlavě. Či se třeba nechce vázat, tak jak si to přejete vy. Zrovna nedávno mi kamarád říkal, nevím, co se zase stalo, a to jsem mu jen podal ruku a řekl mu, že je mi s ním dobře.
Jen na tu otázku vám popravdě nikdo nedokáže odpovědět. Může vám říct spoustu protože, může vám říct spoustu domněnek a polopravd i pravd. Jediné, co nedokáže, odžít tu situace za vás. Tu musíte odžít vy sami na vlastní kůži.
A taky záleží jen na vás, pro jakou stranu se rozhodnete, zda být v neustálém tlaku a přemýšlení, toho, co se vlastně stalo anebo si pojedete dál to svoje.
Ano, může teď přijít námitka. Ale mě s ním bylo tak dobře. A předtím nebylo? Pokud odpovíte, že předtím nebylo, tak by vás ten člověk stejně neudělal spokojené, protože to, co vás udělá spokojené, musíme najít jen my sami.
Na hledání sebe sama jsou dobré knížky a nemusí to být zrovna psychologické knihy, ale může to být jakýkoliv žánr, který vás přitáhne. Protože zrovna v té knize najdete odstavec a větu, která s vámi bude rezonovat a řeknete si, to je ono. Může to být cesta do jiné země, města. Ale taky to může být to, že se zklidníte doma a bude se sebe ptát, proč nejste spokojení, nakreslíte si myšlenkovou mapu a bude k sobě maximálně upřímní.
Zamotání se do hlavou vytvořených scénářů, může být obtížné a spletité a taky se nemusíte rozplést. A další věcí je, že vám okolí, přátelé a rodina řeknou nápady a proč se tak děje a víte co. Budete mít vymyšlených 1000 scénářů a život vám vymyslí nový první, druhý, třetí atd. Budou to ty, které vám nikdo neřekl, nemohli jste se na ně připravit a musíte je řešit. A najednou pocítíte pocit, jak jste byli bláhový s vašimi 1000 scénáři možné situace. Protože i ta první mimo vás může dost vykolejit.
Jak z toho ven, zachovat si sám sebe a své hodnoty. I když je to třeba to, o čem jste vždycky snili. Pokud budete mít sebe, budete mít všechno. Můžete si pobrečet, že to třeba nevyšlo, můžete si říct, že zase jste na to doplatili vy. Ale co tam vždy bude, no vy a vaše já. Neudělali jste nic špatně, protože člověk nejde to té situace, aby ji udělal špatně, chce ji udělat, jak nejlépe umí. A to platí i o vztahu, jen na to jsou většinou dva a vy musíte umět přijmout i to riziko, že i potom zůstanete sám, ale ne z důvodu toho, že jste udělali něco zle.
Sedněte si večer, ukotvěte se, vysvětlete svému mozku, že nejste špatní a řekněte si, kterou cestou jdete a běžte dál, bez dalšího scénáře, bez další klapky, prostě běžte, nevíte, co krásného a zajímavého vás dál čeká.
S láskou Veru
Article is part of a serial Beruška a její příběhy
Related Articles:
Po 4 měsících temna cítím, že jsem zpět
Bráníme si jako lidé více soukromí?
Je risk zisk nebo prohra?
Ze dne na den
Dobré a špatné rady
... other articles in the series
