10 vět, které bych si přála od partnera slyšet, když jsem na mateřské (a co dělat, když je neslyším)

Komunita Maminky

Mateřská. Slovo, které zní jako „dovolená“, ale většina žen ví, že je to spíš nepřetržitá služba. Dítě potřebuje všechno. A vy se snažíte být všechno – máma, pečovatelka, kuchařka, terapeutka, logistik, a někde hluboko v sobě pořád i žena.

V těch nejnáročnějších dnech by stačilo málo. Jedna věta. Jedno obejmutí. Ujištění, že to, co děláte, někdo vidí a váží si toho. A i když to někdy nepřichází zvenku, můžete si tyhle věty začít říkat sama sobě. Třeba právě teď.

1. „Děláš to skvěle.“
Možná ne perfektně. Možná s nervy na krajíčku. Ale děláte to nejlíp, jak v danou chvíli dokážete. A to je skvělé.
👉 Když vám to nikdo neřekne, řekněte si to sama. Před zrcadlem. Nahlas. A klidně každý večer.

2. „Všiml jsem si, jak jsi to zvládla.“
Kolik drobných hrdinství za den uděláte a nikdo si jich nevšimne? Ale vy víte. Vy víte, kolik trpělivosti vás stálo to uklidnění, to přebalení, ten úsměv navzdory vyčerpání.
👉 Sepište si večer tři situace, které jste dnes zvládla. Nečekejte, až vás někdo pochválí. Oslavte se sama.

3. „Jak ti je? A myslím to vážně.“
👉 Možná to neslyšíte od okolí často. Ale zkuste se zeptat sama sebe. Jak mi vlastně dnes je? A dovolit si odpovědět pravdivě. Bez hodnocení. Bez nutnosti se hned zlepšovat.

4. „Nejsi v tom sama.“
Ano, můžete se cítit osaměle. A ano, může to být těžké. Ale nejste jediná, kdo se tak cítí. Jste součástí obrovské neviditelné komunity žen, které si tím procházejí.
👉 Najděte si alespoň jednu ženu, se kterou můžete být opravdová. Sdílet. Nechat se obejmout. I kdyby to bylo jen v online zprávě.

5. „Dám ti volno. Udělej si čas jen pro sebe.“
Pokud to nikdo neřekne – řekněte si o to. Opravdu. Nečekejte, že si někdo všimne, že padáte. Nemusíte si to zasloužit. Máte na to nárok.
👉 Jednou týdně si do kalendáře napište „čas pro mě“ – a držte si ho jako schůzku s někým, na kom vám záleží. Protože to jste vy.

6. „Omlouvám se. Ne vždycky to chápu.“
Možná partner nechápe. Možná to ani nikdy nezažije. Ale vy si můžete dovolit necítit se pochopená – a přesto si stát za svou pravdou. Vaše zkušenost je validní.
👉 Napište si, co byste mu chtěla říct – i kdyby to nikdy nepřečetl. Už jen vypsání přináší úlevu.

7. „Tvoje práce má obrovský smysl.“
I když výsledky nejsou vidět. I když nikdo netleská. Právě teď formujete svět – jedno dítě po druhém.
👉 Připomeňte si, proč to děláte. Vytiskněte si fotku, kresbu, vzkaz od dítěte. Dejte si ji na lednici. Pro chvíle, kdy pochybujete.

8. „Miluju tě – i jako mámu, i jako ženu.“
Možná se necítíte jako žena. Možná se v tom chaosu ztrácíte. Ale ta žena tam pořád je.
👉 Najděte malý rituál, který vás s ní zase spojí. Rtěnka. Tanec. Hudba. Šaty, které nejsou na kojení. I pár minut denně stačí.

9. „Jsem vděčný, že jsi máma našich dětí.“
👉 I když vám to nikdo neřekne, můžete si tu vděčnost vytvořit sama. Podívejte se na své dítě. A v duchu si řekněte: „Díky, že jsi mě vybral/a. Díky, že mě měníš.“

10. „Jsem tady – opravdu.“
Možná ten, koho potřebujete, fyzicky přítomný je, ale duševně ne.
👉 Vy si ale můžete být přítomná sama pro sebe. Zastavit se. Dát si ruku na srdce. Zavřít oči a nadechnout se.
Jste tady. Opravdu.


Ano, zasloužíme si slyšet tyto věty od druhých. Ale než (nebo pokud) přijdou, můžeme se jimi začít vyživovat samy. Všechny ty věty můžou být jako vnitřní mantry. Semínka, která zaséváte do svého vědomí. A s každým opakováním v sobě posilujete ženu, která je nejen máma… ale i živá, cítící bytost, která si zaslouží lásku, péči a pochopení – i od sebe.


Více na mait.me/maminky

---