🌲 Stromy a rostliny mají duši, pocity a umí se i zamilovat..
Už jako malá holčička jsem milovala u babičky na vesnici nedaleký les. Měla jsem pocit, že v něm žijí luční víly a stromoví skřítci, kteří se starají o vše živé v lese. Své k tomu přispěly i pohádky, ve kterých je plno takových postav. Já věřila, že tomu tak je i ve ...
Existuje mnoho podložených důkazů o tom, že rostliny a stromy mají svou vlastní duši, vnímají svět kolem nás a reagují na něj, navzájem mezi sebou komunikují a dokonce umí i milovat. Ráda bych vám popsala několik situací, které ukazují, co rostliny a stromy všechno cítí. A že nejsou jen obyčejný kus dřeva, díky kterému máme oheň, bydlení, podlahu, stůl apod.
V okolí Nižního Tagilu v 90. letech při vysekávání průseku v lese byl jeden zvídavý dřevorubec. Počítal letokruhy na poražených stromech a bylo mu zvláštní, že u všech stromů byly pravidelně narušeny některé letokruhy. Jejich barva vypadala nehezky, měly jinou šírku a nebyly stejnoměrné jako u ostatních. Šlo přibližně o pět šest letokruhů, jdoucích po sobě. Dřevorubec začal počítat, v jakých letech byl strom nemocný. U všech stromů období spadalo do let 1941 – 1945. Stromy cítily, že se kolem nich děje něco hrozného a psychicky trpěli stejně jako lidé…
Mají paměť. Biologové ve Francii prováděli pokus. Ze země vyrostl výhonek s prvními dvěma symetricky rozmístěnými lístky, jeden z nich několikrát popíchali jehlou. Jako by dávali rostlině signál, že na té straně, kde bylo bodání, je něco špatně a je tam nebezpečí. Potom oba lístky z obou stran odstranili. Rostlina tedy neměla žádnou poškozenou tkáň, která by to připomínala. Výhonek znovu rostl, objevovaly se lístky, větvičky a pupeny. Ale nebyla asymetrická. Všechny listy a květiny byly nasměrovány pryč od té strany, odkud předtím přišla bolest. Rostly na druhé, bezpečné straně. Rostlinka si pořád pamatovala, co se stalo…
Mají podmíněné reflexy. Jiní biologové provedli pokus s detektorem lži. Snímač byl připojem k listům rostliny. Stéblem filodendronu nechali procházet elektrický proud. Snímače ukazovaly, že rostlina na to aktivně reaguje. Nelíbilo se jí to. Přitom pokaždé, když zapínali proud, pokládali vedle ní na jedno místo kámen. Vždy ten samý. Potom stačilo už k ní jen položit kámen a rostlina zareagovala stejně, jako kdyby opravdu dostala další elektrický šok. Rostlina si vypěstovala asociaci. Kámen je položený vedle ní, takže přijde úder elektrickým proudem. Jinými slovy, měla podmíněný reflex…
Umí cítit strach. Další experiment s detektorem lži. Přišli dva lidé a každý se k rostlině jinak choval. “Dobrák” s vlídnými slovy každý den zaléval muškát, kypřil mu půdu a otíral lístky. “Zloduch”pak naopak květině ubližoval. Mračil se, nadával jí, lámal větvičky a propichoval jehlou listy. Když přišel do místnosti Dobrák, muškát ho poznal a zapisovač vždy maloval rovnou linií. Když přišel do místnosti Zloduch, detektor začal ihned kreslit ostré vrcholy. Pokud v tom momentě přišel do místnosti Dobrák, ty prudké vrcholy se změnily na rovnou linii. Obava zmizela, protože Dobrák ji mohl ochránit před tím Zloduchem….
Jsou schopné vnímat slova, která jsou k nim vedená. Botanik si při vytváření nového druhu rostliny s kytkou jednoduše dlouho povídal. Aby vznikl nový druh kaktusu bez ostnů, výhonkům opakoval, že ostny nepotřebují, nemají se čeho bát, že je ochrání. To byla jeho jediná metoda. A druh, který byl do té doby známý svými trny, začal růst bez nich a navíc, předal tuto vlastnost i svému potomstvu. A tohoto všeho botanik dosáhl díky tomu, že si povídal s výhonky stejně, jako by to byly vědomé a inteligentní bytosti…
Dokáží se opravdu zamilovat. V jedné laboratoři, kde se studovaly vlastnosti rostlin, je měla na starost krásná laborantka. Všichni její spolupracovníci si brzo všimli, že se jeden fíkus do dívky zamiloval. Stačilo, aby vešla do místnosti a rostlina zažívala prudký nárůst emocí. Na monitorech to byla vlnkovitá křivka jasně červené barvy. Když pak laborantka kytku zalévala nebo otírala prach z listů, rostlinka se třepotala štěstím. Jednou si však dívka dovolila zapovídat se s kolegou a fíkus začal ohromnou silou žárlit. Tmavý pruh na monitoru ukazoval to, do jaké černé jámy zoufalství se ponořila zamilovaná rostlina...
Nejsou to jen organismy. Mají vlastní duši. Již v dávné minulosti si lidé všimli, že každá rostlina má své vědomí, stejně jako člověk a zvíře. Mnohé národy v minulosti také věřily, že ve stromech může žít i lidská duše, a to před svým zrozením a po smrti. Má se za to, že duše Buddhy před tím, že se vtělila do něj, prožila v různých stromech 23 životů...
Po těchto pár příkladech, které byly řečeny, můžeme ještě pochybovat o pravdivosti toho, co tvrdili naši předci, kteří považovali vše, co se na Zemi vyskytovalo, za živé? Trávu, stromy, rostliny, vodu, zvířata.. Všechno je to jeden, velký a vzájemně na sobě závislý organismus. Rostliny se velmi silně liší od živočišných organismů, ale to neznamená, že nemohou mít vědomí. Jejich nervová soustava jednoduše není taková, jako zvířecí. Nicméně, mají své nervy a reagují jejich prostřednictvím na to, co se děje kolem nich a s nimi.
Když se sekera zakousne do stromu, bolí to všechny. Signály jiných stromů pomáhají poraněné bílé bříze vyléčit jednu ránu. Bojí se smrti stejně jako jakákoliv živá bytost. Cítí všechno. Když je kácejí, ořezávají nebo lámou větvě, dokonce když trhají nebo jí jejich listy, květy apod. Takže když pálíte trávu, necháte kytku v květináči přemrznout, lámete stébla nebo trháte listí, pak vězte, že rostliny to všechno cítí a pamatují si to.
Je velmi zajímavé, že když se cítíme smutně, osaměle nebo nás něco trápí, tak podvědomě cítíme, že musíme jít ven do klidu. Do přírody. Do lesa. Na louku. Po nějakém čase se cítíme lehčí, je nám lépe, nejsme tolik smutní. Věřím, že to díky trávě, rostlinám a stromům, kteří vnímají, že k nim přicházíme v míru a s úctou. A oni nás na oplátku čistí, uklidňují a objímají. Mluvte k nim, pohlaďte je, obejměte je, vnímejte jejich tichý šepot..
Už to nejsou “jen” stromy. Jsou to posvátné bytosti, které všechno cítí…
S Láskou
Vaše Verunka 💕
